S Milanem Caisem o tinnitu, o dluzích za covidu, o válce a o víkendu, na který nikdy nezapomene.

<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/12.4.22-Tata-Bojs-Sono-Brno-31.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Archiv Michala Caise" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/12.4.22-Tata-Bojs-Sono-Brno-31.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/12.4.22-Tata-Bojs-Sono-Brno-31-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/12.4.22-Tata-Bojs-Sono-Brno-31-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/12.4.22-Tata-Bojs-Sono-Brno-31-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p3">Skupina Tata Bojs získala pověst jedné z nejtvořivějších formací na české hudební scéně. Po zásluze se těší přízni fanoušků, kteří se po delší době setkají 11. května na odloženém koncertu v pražské hale O2 Universum. Show kapely slibuje jako vždy silný vizuální zážitek, jenž ponese rukopis frontmana, spoluzakladatele skupiny a výtvarníka Milana Caise. Známe se léta, ale až během rozhovoru zjišťujeme, že máme něco neodvratně společného.    </p> <p class="p5">Lidé stiženi tinnitem, a to je dnes dobře dvacet procent populace včetně českého prezidenta Miloše Zemana, se chovají jako sběratelé veteránů. Když se potkají, vyměňují si zkušenosti. První se zeptal Milan. „Jak to začalo tobě?“</p> <p class="p5">Jednou v noci, je to víc jak rok, jsem se probudil se šuměním v pravém uchu. Říkávám, že je to šumění moře, od něhož nelze odjet. Ale nechci si stěžovat, když jsem jezdil do hyperbarické komory na Kladně, což byla jedna z mých zastávek během pokusů vyléčit se, říkali tam lidé, že v uších slyší hrozné věci: cinkání, start rakety a podobně… Záleží na intenzitě. Já pískám, a taky to nemám synchronní – táhne mi to k levé straně. Je to stejné pískání, jaké si pamatuju po návratech z koncertů v devadesátkách – z Lucerny, z Bunkru, anebo když jsme i my hráli na Deltě. Lehl jsem si do postele a říkal si, to je asi únavou. A ráno to bylo v pohodě. A pak jednou nebylo. Teď už to mám tři roky nepřetržitě.</p> <p class="p5"> Jak ti to začalo? Přesně si to pamatuju. Byli jsme s rodinou na horách na Portáši v Javorníkách, v chalupě bylo ticho. Najednou jsem uslyšel pískání, ale myslel jsem, že je to takový ten zvuk, když se ti mění tlak v hlavě a za chvíli to přestane. Nepřestalo. Nicméně na obě uši slyším pořád stejně. Na audiografu mi zjistili, kolik decibelů to pískání má a překvapilo mě, jak je silné.</p> <p class="p5"> Teď sedíme v hospodě, je tu přirozený hluk. Slyšíš to? Když se o tom teď bavíme, tak to krásně a zřetelně slyším i v tomhle bordelu. Ale jinak, přibližně devadesát procent ze dne, v bdělém stavu, ten zvuk nevnímám. Jde o to nemyslet na to. Nikdo neví, kde se tinnitus bere – neznáme příčinu, proto ho nelze prakticky léčit. Některým lidem to rozjela...</p>

Publikováno: 5.5.2022

Archiv Michala Caise

Skupina Tata Bojs získala pověst jedné z nejtvořivějších formací na české hudební scéně. Po zásluze se těší přízni fanoušků, kteří se po delší době setkají 11. května na odloženém koncertu v pražské hale O2 Universum. Show kapely slibuje jako vždy silný vizuální zážitek, jenž ponese rukopis frontmana, spoluzakladatele skupiny a výtvarníka Milana Caise. Známe se léta, ale až během rozhovoru zjišťujeme, že máme něco neodvratně společného.    

Lidé stiženi tinnitem, a to je dnes dobře dvacet procent populace včetně českého prezidenta Miloše Zemana, se chovají jako sběratelé veteránů. Když se potkají, vyměňují si zkušenosti. První se zeptal Milan. „Jak to začalo tobě?“

Jednou v noci, je to víc jak rok, jsem se probudil se šuměním v pravém uchu. Říkávám, že je to šumění moře, od něhož nelze odjet. Ale nechci si stěžovat, když jsem jezdil do hyperbarické komory na Kladně, což byla jedna z mých zastávek během pokusů vyléčit se, říkali tam lidé, že v uších slyší hrozné věci: cinkání, start rakety a podobně… Záleží na intenzitě. Já pískám, a taky to nemám synchronní – táhne mi to k levé straně. Je to stejné pískání, jaké si pamatuju po návratech z koncertů v devadesátkách – z Lucerny, z Bunkru, anebo když jsme i my hráli na Deltě. Lehl jsem si do postele a říkal si, to je asi únavou. A ráno to bylo v pohodě. A pak jednou nebylo. Teď už to mám tři roky nepřetržitě.

Jak ti to začalo? Přesně si to pamatuju. Byli jsme s rodinou na horách na Portáši v Javorníkách, v chalupě bylo ticho. Najednou jsem uslyšel pískání, ale myslel jsem, že je to takový ten zvuk, když se ti mění tlak v hlavě a za chvíli to přestane. Nepřestalo. Nicméně na obě uši slyším pořád stejně. Na audiografu mi zjistili, kolik decibelů to pískání má a překvapilo mě, jak je silné.

Teď sedíme v hospodě, je tu přirozený hluk. Slyšíš to? Když se o tom teď bavíme, tak to krásně a zřetelně slyším i v tomhle bordelu. Ale jinak, přibližně devadesát procent ze dne, v bdělém stavu, ten zvuk nevnímám. Jde o to nemyslet na to. Nikdo neví, kde se tinnitus bere – neznáme příčinu, proto ho nelze prakticky léčit. Některým lidem to rozjela...

Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace