S Petruškou u šicího stroje
Publikováno: 7.5.2023
V devadesátých letech jsem míval období, kdy jsem byl bez práce. Tehdy jsem občas víceméně bloumal Prahou bez cíle. A takhle jsem jednou potkal Petrušku Šustrovou. Zdálo se, že právě také bloumala bez cíle a tak jsme si řekli, že půjdeme do hospody. Tehdy právě otevřeli v Liliové ulici u cípu Betlémského náměstí jeden dobrý noční bar. Sedli jsme si tam s Petruškou k bezvadnému stolu, který udělali z šicího stroje. U toho šicího stroje jsme proseděli a propili s Petruškou celou noc. A rozloučili jsme se ráno, když na Starém Městě svítalo. Petruška včera zemřela. Proto tato vzpomínka. Vybavuji si, jak jsme se tehdy po propité noci ráno loučili a pořád se smáli. Nepotkal jsem Petrušku před revolucí, kdy statečně pracovala v řadách českého disentu. Patřil jsem do jiné party a její levicový avanturismus mi byl cizí. Když jsem se s ní ale seznámil, bylo to obohacující a byla to legrace. Chodili jsme do hospody, pomlouvali jsme různé lidi, a bylo nám spolu dobře. Tehdy jsem zjistil, že Petruška překládá z polštiny vynikající autory, které mi vlastně neseděli k jejímu levicovému naladění. Pak jsem pochopil, že je Petruška složitějším člověkem. Vzpomínám si na výbornou knížku o pronásledování ruské pravoslavné církve. Jmenovala se Rusko a kříž, napsal ji Andrzej Grajewski. Bylo to strhující a Petruška taková díla dokázala zprostředkovat našemu prostředí. Moc jsem si toho vážil a vážím si toho stále. Když jsem v Lidových novinách přizval Petrušku k práci komentářové rubriky, začaly problémy. Ani nevím přesně, v čem tkvěly, ale vím, že tam bývalo dusno. Petruška byla navázaná na mentalitu lidí kolem Václava Havla,…