S režisérem Vladimírem Michálkem o filmech, hercích, psychoterapii a nahém Babišovi na koni
Publikováno: 17.4.2024
Týdeník Fórum vyhlásil na sklonku roku 2022 anketu Perly Česka. Přes sto významných osobností hlasovalo nepodařenější píseň, dům, knihu a film za třicet let existence samostatného státu. Vítězným snímkem se staly Hřebejkovy Pelíšky následované Zapomenutým světlem a „východním westernem“ Je třeba zajít Sekala. Pod oběma snímky je podepsaný režisér, který se v posledních letech rozhodl postavit filmařinu na druhou kolej. V rozhovoru otištěném v dubnovém čísle měsíčníku FORUM24+ jsme vzpomínali na okolnosti vzniku jeho nejproslulejších filmů a zároveň hledali důvody, proč se VLADIMÍR MICHÁLEK v padesáti letech vrátil na šest let do školy a začal se věnovat psychoterapii. Zde je ochutnávka: …. Našel byste ve vaší filmografii dva filmy, mezi nimiž ve vás začala klíčit myšlenka opustit svět filmu a věnovat se něčemu jinému? Nechci říkat, že jsem odešel, protože jsem potom vedle terapeutické praxe nějaký čas točil s přestávkami dál, ale vzpomínám si na jeden moment. Když se na Nově rozjížděl televizní seriál Dáma a král, požádali mě, abych pomohl. Když jsem po určité době viděl, za jakých podmínek mám pracovat, řekl jsem producentovi, že to už není filmařina, ale prosté vymývání mozků. Vzal to jako urážku. Čeho se to týkalo? Odvíjí se to od toho, když vám zadavatel vyměří na seriálový díl, který má padesát minut a je tam spousta akce, šest dnů. To jsou tak sebevražedné tvůrčí podmínky, že je to sama o sobě neúcta ke scénáři, který točíte, i k lidem, kteří do to ho s vámi jsou. Musíte udělat milion kompromisů, snažíte se z toho vylhat profesionální rutinou, propojujete scény, abyste ušetřil…