Sbohem, východní Evropo aneb Oslava rozmanitosti zaniklého „kontinentu“
Publikováno: 10.3.2025
RECENZE / Jedinečná kniha „Sbohem, východní Evropo. Intimní dějiny země, která nebyla“, již napsal americký novinář Jacob Mikanowski, evokuje zaniklou atmosféru východní Evropy lyricky i humorně, hluboce a zároveň čtivě, v širokém záběru, ale s úctou k pozoruhodným detailům, které dohromady tvoří velké dějiny. Krvavé země. Tak nazval historik Timothy Snyder onu část Evropy, v níž v minulém století násilně zemřelo na čtrnáct milionů lidí. S tímto regionem si mnozí spojují nejen etnické sváry, ale i chudobu a zločinnost. Má prý dokonce pověst šedivých končin, kde se nikdo nikdy nesměje. Vzhledem k podobným negativním konotacím není divu, že s ní málokdo chce mít cokoli společného: Česko a sousedé se raději hlásí ke střední Evropě, Pobaltí k „nordické“ zóně a země po obou stranách Balkánského poloostrova se podle své polohy označují jako jadranské nebo černomořské. Útočiště odpadlíků a kacířů Podle amerického novináře s polskými kořeny Jacoba Mikanowskiho (nar. 1982) a jeho vynikající knihy Sbohem, východní Evropo: Intimní dějiny země, která nebyla by ovšem takové vnímání bylo reduktivní. Zvláště vzhledem k minulosti regionu, v němž dlouho přežívaly prvky předkřesťanské magie, odkud se pak v transformované podobě šířily i do západní popkultury (víra v existenci upírů). A kde hlavně docházelo k překrývání a vzájemnému ovlivňování různých náboženství, takže tam bylo obtížné prosadit dogma jedné konkrétní víry. Východní Evropa se i proto stala útočištěm různých náboženských odpadlíků, kacířů a podivínů. Sekty a minoritní náboženské skupiny jako Karaimové, bogomilové, husiti, frankisté nebo alevité zanechaly hlubokou stopu v místní kultuře, stejně jako celé zástupy mágů, alchymistů a okultistů, díky nimž se východní Evropa stala „špičkovým školicím centrem černé magie“. Jedna z nejdelších pasáží,…