Schrödingerova justice. Rychle, nebo pomalu, vždycky je podezřelá, když se Babišovi nelíbí výsledek
Publikováno: 25.6.2026
GLOSA / Člověk musí Andreje Babiše a některé představitele hnutí ANO obdivovat. Ne za konzistenci, to rozhodně ne. Ale za schopnost najít problém v jakékoli situaci. Když se v kauze Čapí hnízdo soudy táhnou dlouhé roky, posloucháme, že justice nefunguje, že je zoufale pomalá a že takhle přece nelze vést právní stát. Teď jsme se ale dozvěděli, že Ústavní soud jednal moc rychle. Vybavuje se mi legendární scénka dua Šimek a Grossmann z povídky Pupák na plovárně a hláška „na jednu stranu seš blbej, na druhou stranu nejseš blbej. Vyber si“. Když soud rozhoduje pomalu, protože se Babiš rozhodl jednání co nejvíce protahovat a brzdit svojí poslaneckou imunitou, je to špatně. Když soud rozhodne rychle, je to také špatně. Najednou se objevují úvahy o podezřelém spěchu, o zvláštním načasování a o tom, zda si soud náhodou nedovolil rozhodnout příliš svižně. Justice se tak dostala do pozoruhodné situace. Když běží pomalu, je podezřele neschopná. Když běží rychle, je podezřele všehoschopná. Zřejmě by měla běžet přesně takovou rychlostí, která vyhovuje momentálním potřebám Andreje Babiše. Je to vlastně svým zvráceným způsobem fascinující představa, že někde existuje ideální soud, který nejen že nerozhoduje ani moc rychle, ani moc pomalu, ale rozhoduje přesně tak, jak si dotyčný přeje. Pokud výsledek odpovídá očekávání, je justice profesionální, nezávislá a důvěryhodná. Pokud neodpovídá, je pomalá, rychlá, zpolitizovaná, zaujatá nebo rovnou součástí spiknutí. Výběr argumentu závisí pouze na aktuální potřebě Andreje Babiše a jeho blízkých. Není to přitom jen spor o délku soudního řízení. Je to…