Sedmnáct a půl minuty agónie. Anglické spisovatelce lékaři uřízli prs při plném vědomí
Publikováno: 2.10.2024
HISTORIE / „Když jsem přes kapesník zahlédla třpyt leštěné oceli – zavřela jsem oči. Měla jsem křečovitý strach z představy, jak hrozný řez skalpel způsobí,“ svěřuje se dopisnímu papíru anglická spisovatelka Frances Burneyová s trýznivými chvílemi na operačním stole, z nichž se jí každá vryla do paměti. Rozhodnutí nechat si odstranit prs z důvodu rakoviny bylo podle jejích slov to nejlepší, co mohla pro své zdraví udělat – ale zároveň také nejbolestivější. Rakovina prsu trápí ženy a velmi vzácně i muže odnepaměti. Vyprávějí o ní už egyptské papyry pocházející z období 18. dynastie, zhruba okolo roku 1 600 př. n. l., a podotýkají, že na toto těžké nemocnění nezabírá žádná známá léčba. Nejslavnější řecký lékař starověku, Hippokratés, přezdívaný jako Otec západní medicíny, se domníval, že po skončení plodného života ženy dochází k překrvení prsů a tím vzniku uzlin, jež mají rakovinu na svědomí. Ani ve středověku či renesanci s lékaři nevěděli rady a marně se snažili vyléčit nemocné ženy půstem, pouštěním žilou či podáváním bylinných mastí. Mastektomie, tedy chirurgické odstranění prsu postiženého rakovinou, začala být až na počátku 19. století uznávána jako účinná léčebná metoda při onemocnění tímto typem rakoviny, i se všemi riziky s ní spojenými. První operace prsou ovšem chirurgové prováděli dříve, že se v běžné praxi zavedla anestezie. Jednali rázně, rychle a razantně. Museli během operace snášet často křik pacientů, zakoušejících mnohdy tu největší bolest v jejich životě. S nepříliš přesvědčivými výsledky se jim lékaři snažili ulevit od bolesti podáváním odvarů z kořene mandragory, alkoholu, kouřením opia či natíráním bylinných…