Sednou si k počítači, sepíší požadavky a chtějí rady zadarmo. Úpadek internetové komunikace
Publikováno: 25.9.2023
NÁZOR / Kombinací non-face-to-face komunikace a palby reklam se ve společnosti rozlézá jakýsi všeobjímající narcismus, přesvědčení, že jeden každý jedinec je pupkem světa, na jehož pokyn mu bude okolí sloužit a poskytovat nejrůznější prebendy zadarmo. Dělám besedy třicet let, takže mám srovnání. Dříve objednávka besedy začínala: „Kolik by stála beseda s vámi v našem kulturním domě?“ Pak facebook oponou trhnul – a dnes objednávka začíná slovy: „Chceme vaši besedu, ale nepředstavujte si, že vám za ni zaplatíme.“ Ten vývoj je plíživý, ale první příznaky jsem zaznamenal už někdy před deseti lety. Jak lidé komunikaci více a více přesouvali na sociální sítě, žebrajdů přibývalo. A po koronavirových lockdownech, kdy se sociální sítě naučili používat úplně všichni, se to definitivně zlomilo. Dva tři týdně E-maily či vzkazy přes messenger, jako je tento, dostávám průměrně dvakrát či třikrát týdně: „Jiří, rád bych vám vyjádřil své uznání za vaši skvělou novinářskou práci, zvláště v Reflexu. V souvislosti s tím mě napadlo, že bychom se mohli sejít na kávě a probrat možnost vzniku nového deníku pro jednoho mého klienta, investora. Pokud byste měl čas, budu rád, když se setkáme příští týden ve středu nebo ve čtvrtek odpoledne a probereme možnosti.“ Odpověděl jsem: „Pane kolego, proč bych Vám měl věnovat svůj čas, dávat Vám rady pro Vašeho klienta a pomáhat Vám ve Vašem byznysu?“ Pán neodpověděl a již se nikdy neozval. Jeho při psaní toho žebracího dopisu opravdu nenapadlo, že když on něco potřebuje, tak zbytek světa není povinen zapanáčkovat a začít mu zdarma sloužit? Psal mi přes…