Šéf Česko-lichtenštejnské společnosti: Majetková dohoda je dobrá i pro Česko. Přál bych si, aby se jí dožil kníže
Publikováno: 31.3.2024
ROZHOVOR / Předseda Česko-lichtenštejnské společnosti Petr Svoboda ve svéčinnosti navazuje na svého dědečka, který až do komunistického puče pracoval pro rod Lichtenštejnů a spravoval jejich majetek. „Já vám to tady pohlídám,“ odmítl možnost emigrace, poté však přihlížel konfiskaci knížecího majetku. Petr Svoboda v rohovoru pro deník FORUM 24 mluví nejen o dědečkovi, ale hlavně o česko-lichtenštejnských vztazích, na kterých leží stín kvůli neochotě českých soudů uznat nároky Lichenštejnů na vrácení majetku. Váš dědeček pracoval pro knížecí rod Lichtenštejnů. Jak k tomu došlo a co pro ně dělal? Děda pro knížecí rodinu pracoval přes dvacet let. Začal na centrálním ředitelství v březnu roku 1925, kdy tam nastoupil jako knížecí justiční referent. Po určité době, konkrétně v prosinci 1928, byl jmenován knížecím justičním radou. Děda vystudoval práva a v roce 1924, po koncipientské práci v advokátní kanceláři Josefa Dolanského, složil advokátní zkoušky. Z toho titulu byl kvalifikován vykonávat funkce, o kterých jsem hovořil. S účinností od 1. října 1937 byl Jeho Jasností knížetem Františkem I. jmenován do funkce ústředního ředitele Ústředního ředitelství knížecích lichtenštejnských statků v Olomouci, abych to řekl v plném názvu. V průběhu války vykonával tuto roli i nadále, i když poté na nátlak okupačních orgánů navenek vystupoval opět jako justiční rada, protože nacistické okupační orgány si nedovedly představit, že by někdo české národnosti řídil zaměstnance národnosti německé. Nehledě na to, že mnohé ze spravovaných majetků, ať už šlo o lesy, nebo další hospodářství, byly v té době na území Velkoněmecké říše. Dědeček tedy opět vykonával de iure roli justičního rady,…