Senátor Hraba projevil fatální neznalost. Nezná rozdíl mezi státním a veřejnoprávním médiem
Publikováno: 14.5.2026
NÁZOR / Senátor Zdeněk Hraba projevil pozoruhodnou neznalost. Bez stínu pochybnosti nám v podstatě sebevědomě vykládá, že nic takového jako veřejnoprávní média neexistuje. Podle něj jsou stejně státní, jen se jim jinak říká. Jeho argumentace u absolventa práv a zákonodárce poněkud překvapuje. „Státní jsou, co si budeme povídat, jsou zřizována státem, to, že se nazývají veřejnoprávní, to je takový vzletný termín, aby se označilo něco, že nejsou přímo ovládána ta média politiky, jsou ovládána politiky přes poplatky, protože o poplatcích politici rozhodují, a stejně tak by byla ovládána přes rozhodování o státním rozpočtu. Pokud by v tom státním rozpočtu byly vyčleněny nějaké konkrétní prostředky, které by se valorizovaly, tak samozřejmě to neznamená žádný konec demokracie,“ vykládá senátor se svým charakteristickým blahosklonným výrazem. Je pozoruhodné, s jakou lehkostí pan Hraba říká, že zmíněná média jsou stejně vždycky ovládána politiky, a je to pro něj zřejmě asi tak samozřejmé jako konstatování, že voda je mokrá. Kdo to s demokracií myslí aspoň trochu vážně, měl by tím být přece znepokojen. Pokud jde o samotné veřejnoprávní financování, senátor ukazuje značné nepochopení samotného smyslu veřejnoprávnosti. Když tvrdí, že „státní jsou, co si budeme povídat“, protože jsou zřízena státem, ignoruje potřebnost demokratických pojistek proti koncentraci politické moci. Veřejnoprávní média nevznikla kvůli tomu, aby byla hezky pojmenovanou státní televizí nebo rozhlasem, ale aby existovala média sloužící veřejnosti, nikoli aktuální vládní většině. V moderní demokracii také neříkáme, že soudy jsou jen „státní orgány ovládané politiky“, takže je jedno, jestli mají zajištěnou nezávislost. Netvrdíme, že…