Skutečné riziko? Že Evropa v záplavě odsudků zapomene, co jí přináší vztah s Izraelem
Publikováno: 7.10.2026
KOMENTÁŘ / Přesně před třemi lety, 7. října 2023, napadli teroristé z Hamásu Izrael. Zavraždili přes 1 200 lidí, Izraelců i cizinců, a více než 250 dalších odvlekli do Gazy. Byl to nejhorší masakr Židů od holocaustu. Rukojmí či alespoň jejich ostatky jsou dnes konečně doma a už téměř rok platí příměří, které je však natolik křehké, že válku spíš jen ztlumilo než zastavilo. Naděje na trvalejší mír stojí na dvou podmínkách: na postupném odzbrojení Hamásu a na vícefázovém stažení izraelské armády. Vlastním tempem se mezitím vyvíjí jiná válka: ta o veřejné mínění. Před třemi lety v Evropě panovala vzácná shoda, že byl Izrael s mimořádnou brutalitou napaden a má právo se bránit. Dnes už mluvíme jinak: Brání se spravedlivě a přiměřeně? Neodpověděl na útok tak krutě, že už to vlastně nejde obhájit? Tyhle otázky jsou správné, neměli bychom před nimi uhýbat a uzavírat se před hlasy expertů z různých stran. Sám se o to snažím a rovnou přiznávám, že jsem zatím jednoznačnou odpověď nenašel. Přesto nadále stojím za Izraelem. Určitě ne s nadšením a bez výhrad. Většina rozhodnutí v životě není černobílá, ale vybrat si nakonec stejně musíte. Když se mám přiklonit k jedné straně, volím Izrael. Proč? V prvé řadě jde o bezpečnostní spolupráci. Evropa se ocitla v nejhorší bezpečnostní krizi, kterou si většina z nás pamatuje. Rusko vede válku proti Ukrajině a neustále provokuje další evropské státy. V takové době potřebujeme každého schopného a hodnotově spřízněného spojence. A Izrael nám prostě takovým spojencem vždycky byl, i když…