Slovanská epopej mezi cvičebními stroji? Posilovna slovanství, vysvětluje architekt

#Domácí

Publikováno: 8.1.2019

"Mohli tam dát ještě činky," komentuje ironicky na Facebooku jeden z návštěvníků mobiliář pražské výstavy. Mezi rozměrnými plátny jsou totiž rozmístěny lavice evokující vybavení klasického fitness centra - odolné kovové konstrukce s polstrovanými sedáky. Zjevně rozhořčený divák se však podivuje především nad výší vstupného, respektive nad tím, že za takové peníze nabízí výstava ke zhlédnutí jen polovinu Muchova cyklu. Zbytek zůstal v Brně.

"Je to návrh od pana architekta, který tam dal tyto posilovací stroje," vysvětluje nezvyklý nábytek v galerii mluvčí Obecního domu Karolina Ouředníčková. Autorem konceptu je architekt Jakub Berdych Karpelis ze studia Qubus, který význam cvičebních strojů naznačil před začátkem výstavy. "V této pohnuté a zvláštní době to bereme jako jakousi posilovnu slovanství," řekl České televizi.

Námitku stran výše vstupného pak odmítá mluvčí Galerie hlavního města Prahy Michaela Vrchotová: "Pokud se podíváte na ceny v jiných pražských galeriích, tak se dostanete na velmi podobné peníze."

Nutno podotknout, že na stejné peníze, tedy 250 korun, vyšla návštěvníky i výstava druhé části epopeje na brněnském výstavišti. V Praze je přitom z dvacetidílného cyklu k vidění jedenáct obrazů spíše menšího formátu, v Brně vystavovali devět monumentálních pláten a sbírku Muchových plakátů. Když v roce 2016 prezentovala Národní galerie v pražském Veletržním paláci celý cyklus, bylo základní vstupné 180 korun.

Již ukončenou brněnskou výstavu Muchy navštívilo 75 tisíc zájemců. Pražská výstava byla prodloužena a končí příští týden v neděli. Podle mluvčí Obecního domu je o ni také velký zájem. Nabízí navíc jednu raritu - část pláten je zavěšena na konstrukcích v prostoru a lze tak vidět i rub obrazů.

Epopej byla dlouhé roky umístěna na zámku v Moravském Krumlově, odkud byla před volbami v roce 2010 převezena do Veletržního paláce v Praze, kde byla nějakou dobu vystavena. V minulosti byla pro vystavování díla plánována mimo jiné stavba nové budovy na Letné nebo na Těšnově. Ani jedna nevznikla.

Praha se o obrazy dlouhodobě soudí s Muchovým příbuzným Johnem Muchou, který tvrdí, že město se vlastníkem cyklu nikdy nestalo, protože nesplnilo umělcovu podmínku a nevybudovalo pro plátna samostatné výstavní prostory.