Slovensko na geopolitické křižovatce. Co to znamená pro česko-slovenské vztahy?
Publikováno: 30.12.2024
KOMENTÁŘ / Rozčílení a znechucení, které vyvolal předvánoční výlet slovenského premiéra do Kremlu, jsou jistě pochopitelné a odůvodnitelné. Na druhou stranu Slovensko je suverénní země, parlamentní demokracie, člen EU a NATO, který nese odpovědnost vůči spojencům. Je třeba jeho konání posuzovat podle všech těchto kritérií, a to jednotlivě. Racionalita a věcnost hodnocení postupu Roberta Fica je podmínkou pracovního charakteru dalších vztahů. Často zmiňované srovnání s cestou Jozefa Tisa do Berlína k Hitlerovi 13. března 1939, dva dny před napadením oslabeného Československa Německem, kdy se Slovensko pod nátlakem odtrhlo od Československa a ustanovilo Slovenský štát, není namístě. Slovensko dnes není v područí Ruska, není ani ohroženo napadením. Je suverénní součástí západního světa. Těší se z jeho prosperity i obranných garancí. Bratislavu nyní nic nenutí Kremlu servilně podlézat, zvláště ne nutnost obhájit svou existenci a suverenitu. Suverénní odpovědnost za výsledky Pokud jde o vynucení si tranzitu plynu od Ruskem barbarsky ničené Ukrajiny, smlouvu o tranzitu ruského plynu pro Slovensko Ukrajina dodržela navzdory válce. Její platnost končí s letošním rokem, což není tajemství. Pokus slovenského premiéra diskreditovat Zelenského je buď z ruského scénáře kompromitací, anebo jde o snahu vynutit si na Ukrajině, závislé na slovenském souhlasu s jejím případným vstupem do NATO, pokračování finančně výhodného tranzitu plynu. Ficovo jednání je neoddiskutovatelně třeba posuzovat v hodnotách a kritériích závazků svobodného a demokratického západního světa i jeho spojenecké kolektivní obrany, nikoli v kontextu končících bilaterálních smluv s Ukrajinou. A nevyhýbal bych se ani morálním kritériím. Cesta Roberta Fica byla od zahájení ruské agrese třetí návštěvou západního politika. Rakouský kancléř Karl Nehammer byl…