Směšný český bizár. Když lež a láska k sobě vítězí nad pravdou
Publikováno: 20.11.2024
GLOSA / Tato pozdní glosa k americkým volbám by se mohla jmenovat Drtivé vítězství davového člověka, tak, jak tento vývoj od kritického k davovému člověku předvídal už před sto lety španělský filosof José Ortega y Gasset (1883–1955). Jenže právě filosofie, jak „známo“, je nepotřebným žvaněním o ničem. Aspoň to svorně tvrdí různí technologové moci, dnes snad ještě více než za socialismu. Ostatně s marx-leninismem mají novodobí apoštolové trhu a ideologové úspěchu více společného, než si připouštějí. Přinejmenším prioritu „základny“ nad „nadstavbou“, hmoty nad duchem, ekonomiky nad etikou, účelu nad prostředky. Platí to mimo jiné pro většinu veřejných sympatizantů Donalda Trumpa, kteří se i u nás nyní vyrojili jako houby po dešti. Podle hesla „vítěz má vždycky pravdu“ – jako by se pravda dala odhlasovat. Je to zjevně globální jev, jakkoli český bizár je v tomto směru zvlášť výživný svou nevědomou směšností. Ta teprve přidává do globálního eintopfu ryze domácí, národovecká a nechtěně humorná koření. Eintopf na český způsob V tom eintopfu na český způsob už dávno přestaly platit pravolevé nálepky. Počínaje „pravičákem“ Klausem přes „socialistu“ Zemana (to byli ovšem v mládí Mussolini i Goebbels taky) a velmistra populismu Karla Havlíčka až po absurdní zjev a ještě absurdnější popularitu Kateřiny Konečné, ve vztahu k Trumpovi extrémně pravicové-marx-leninovko-autenticky levicové trumpovky. Tohle komunisté uměli odjakživa, nasadit jakoukoli, třeba i demokratickou tvář, a lidé se tím znovu a znovu nechávají napálit. Nálepky tedy stranou, protože všem jmenovaným bez rozdílu vládne bezskrupulózní populismus, militantní národovectví a technokratický diskurs. V něm navěky účel světí prostředky, klamání…