Smích a demokracie. Potřebujeme humor, nikoliv politický kabaret s grandiózními sliby
Publikováno: 21.4.2025
FEJETON / Aristoteles charakterizoval člověka jako „zóon polítikon“, tedy společenského tvora. Společenské jsou však také včely, mravenci a tučňáci. Čím se člověk liší od jiných tvorů? Ernest Hemingway tvrdil, že ze všech živočichů se jenom člověk umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů. Smějí se již docela malé děti. Mnohem dříve, než dokážou mluvit, jejich úsměv a smích vyjadřují potěšení z kontaktu s blízkými lidmi a čirou radost ze života. Smích slouží jako naprosto univerzální prostředek komunikace mezi lidmi na celém světě. Vyjadřuje důvěru, přátelství a jakousi základní solidaritu. Přitakání nebo odmítání smíchu je též stěžejním motivem Ecova románu Jméno růže. V posledních desetiletích se objevily pochybnosti, zda dar smíchu je dán pouze nám lidem. Biologové a etologové se domnívají, že se smějí i mnozí savci a někteří inteligentní ptáci, například havrani a papoušci. Že nám toto krásné tajemství stvoření zůstalo skryto, je dáno prostě tím, že se smějí potichu. Hodně zvířat se hihňá, když si spolu hrají, jako třebas primáti, nebo když je někdo lechtá, to bylo pozorováno u potkanů, kteří též patří k nejchytřejším tvorům na světě. Kdokoliv měl co do činění se psím kamarádem, dobře ví, že se takový střapatý chlapíček směje od ucha k uchu, kdykoliv jej drbeme za ušima nebo lechtáme na žebrech. Nadšeně se směje, když nám běží naproti, a nikdo při tom pohledu nepochybuje, že jeho srdíčko přetéká přátelstvím, radostí a veselím. Ať tak či onak, smějí se všechny inteligentní a citlivé bytosti bez ohledu na počet nohou, peří, srst nebo…