Smršť srážela koně k zemi, tašky létaly jako gilotiny. Ničivá bouře proměnila Čechy ve Verdun
Publikováno: 4.7.2026
HISTORIE / Dusno, ticho a těžknoucí černý obzor. Místo úlevného deště však přichází apokalypsa, a to tak rychle, že někteří lidé ani nestačí doběhnout z pole domů. Je čtvrtý červencový večer roku 1929 a většina našeho území se ocitá ve víru vůbec nejsilnější větrné bouře novodobých dějin. Rok 1929 jako by chtěl lidem ukázat všechny tváře rozběsněné přírody. Zima přinesla mrazy, které kronikáři popisovali jako „sibiřské“, léto naopak dusno, horka a bouřky. Osudného 4. července předcházelo katastrofě extrémně horké odpoledne. Na Pardubicku teplota šplhala až ke čtyřiceti stupňům, k večeru se od jihozápadu a severozápadu přihnala mračna a během několika minut se krajina ponořila do zvláštní žlutohnědé clony. Pak udeřila nebývale silná vichřice. „Hukot a hvízdot vichru byl strašlivý. Ihned byl provázen lijákem,“ popisuje historik Petr Borovec na webu Klubu přátel Pardubicka. Někde bouře řádila desítky minut, jinde stačilo jen pár okamžiků, aby po sobě zanechala spoušť. „Bouře prošly přes většinu našeho území, Bavorsko i sever Rakouska a zabily několik desítek lidí. Z kronik víme, že třeba v Jindřichově Hradci vichr smetl celý vlak z trati, na Pardubicku pokácel asi devadesát procent veškerých stromů. O střechu tehdy přišlo tolik lidí, že se pak československý trh potýkal s akutním nedostatkem střešních tašek,“ líčí Miloslav Staněk z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Vichřice servala střechy, vymlátila okna, zranila lidi střepy a v Pardubicích doslova ukroutila věž děkanského kostela. Poškodila také ciferník hodin na Zelené bráně, pobořila tovární objekty a v městských lesích způsobila takové…