Smrt ho našla u kořalky. Geniální Petr Brandl utíkal před dluhy i nahněvanou manželkou
Publikováno: 14.1.2024
HISTORIE / „Všechno tady uvnitř mě je napadrť!“ pronese muž sedící v jedné z kutnohorských hospod s pohledem upřeným na sklenici s kořalkou. Málokdo by v něm na pohled hádal respektovaného malíře. Ruka se mu náhle zachvěje. Sklenička vypadne, pálenka se rozleje po dubové desce stolu. Umělec s krůpějemi potu a výrazem bolesti ve tváři se chytne za hruď. Bezstarostný hýřil, nenapravitelný bouřlivák, velký gurmán, rváč, dlužník i vězeň. Zároveň jeden z nejvýznamnějších, nejtalentovanějších a nejlépe placených barokních umělců v Čechách. Tím vším byl malíř Petr Brandl, někdy označovaný jako „český Rembrandt“, člověk tvrdošíjně odmítající veškeré společenské i profesní konvence. Žil si a tvořil, jak se mu zachtělo. Alespoň tedy do doby, než se mu jeho bohémství vymklo z rukou. Špatný žák, skvělý malíř Pivo teklo toho říjnového dne roku 1668 proudem. Německý krejčí a zároveň i výčepní Michal Brandl totiž právě nechal spolu se svou ženou Alžbětou, původem z české rolnické rodiny, pokřtít v kostele sv. Václava na pražské Malé Straně své šesté dítě, synka Petra. Rodina Brandlova koupila dům poblíž kostela u Pražského jezulátka a nedaleko malostranského jezuitského gymnázia, kde Petr později začal studovat. Místo výkladu ho ale více bavily vlastní kresby v sešitech a školu musel po pár letech nezdárně opustit. „Lze pouze spekulovat, co bylo příčinou – zda byl špatným žákem, či záhy objeveným výtvarným talentem,“ podotýká současná historička umění Andrea Rousová. Talentovaného mladíka se v roce 1683 ujal hradní malíř Kristián Schröder. Ten jej coby správce obrazárny na Pražském hradě seznámil s díly italských a…