Smutek na konci světa: Tučková a její nový román Bílá Voda strhne, ale i bolí
<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/dscf1138_foto_david_konecny-scaled-1.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="David Konečný" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/dscf1138_foto_david_konecny-scaled-1.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/dscf1138_foto_david_konecny-scaled-1-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/dscf1138_foto_david_konecny-scaled-1-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/04/dscf1138_foto_david_konecny-scaled-1-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p2">Bílá Voda je podle Wikipedie nejsevernější i nejzápadnější obcí Českého Slezska a okresu Jeseník. Tato informace znamená jednu věc – když ji navštívíte, ocitnete se skutečně na konci světa. Přesně tam komunisté násilně odvezli stovky sester různých řádů, protože měli v úmyslu církev prostě a jednoduše zlikvidovat. A tam nás také ve své čtvrté beletristické knize přivede spisovatelka Kateřina Tučková. </p> <p class="p2">Kateřina Tučková si pro vylíčení událostí vybrala dvě časové roviny, které se obě potkávají v kostele Navštívení Panny Marie s piaristickým klášterem. Sem byly od roku 1950 umisťovány zejména starší a práce neschopné řádové sestry, protože komunistický režim zrušil ženské kláštery. Jejich osudy objevuje hlavní postava románu Lena Lagnerová, bývalá novinářka a alkoholička, která na místo přijíždí v roce 2007 a v minimálně obydleném klášteře se skrývá před svými vlastními stíny z minulosti. Aby se nějak zapojila do práce, dostane za úkol probírat se různými papíry a dokumenty, díky nimž i čtenář sleduje osudy jednotlivých sester, ale i celého kláštera, a hlavně snahu komunistů tyto ženy zlomit, jejich víru oslabit a zničit a ukázat jim krásy nového socialistického zřízení.</p> Nezlomná Evarista <p class="p4">Lena má spoustu svých vlastních problémů, postupně ale rozplétá složitou cestu, kterou desítky let totality v klášteře utvářely. Nejde totiž zdaleka jen o ty starší ženy, které se sem dostaly v roce 1950, ale hlavně o mladou řeholnici Evaristu, která se odmítla vzdát své víry, byla ponižovaná na nucených pracích i v kriminále. Nepochybně zajímavé jsou také „dokumenty“, které Lena čte a které popisují chování církevních představitelů, kteří navzdory tomu, že měli představovat ty nejpevnější pilíře víry, kolaborovali s režimem a snažili se zejména o to, aby byly sestry v co největším nepohodlí a odstřižené od světa. Jediným důvodem pro trochu slušnější zacházení byla chvíle, kdy režim potřeboval, aby se alespoň některé z nich zúčastnily voleb.</p> <p class="p6">A ani to se příliš nepovedlo, stejně jako komunisté nezlomili svéráznou Evaristu, která je v klášteře i ve chvíli, kdy sem přichází Lena. Ujímá se jí a pomáhá...</p>
Publikováno: 21.4.2022
Bílá Voda je podle Wikipedie nejsevernější i nejzápadnější obcí Českého Slezska a okresu Jeseník. Tato informace znamená jednu věc – když ji navštívíte, ocitnete se skutečně na konci světa. Přesně tam komunisté násilně odvezli stovky sester různých řádů, protože měli v úmyslu církev prostě a jednoduše zlikvidovat. A tam nás také ve své čtvrté beletristické knize přivede spisovatelka Kateřina Tučková.
Kateřina Tučková si pro vylíčení událostí vybrala dvě časové roviny, které se obě potkávají v kostele Navštívení Panny Marie s piaristickým klášterem. Sem byly od roku 1950 umisťovány zejména starší a práce neschopné řádové sestry, protože komunistický režim zrušil ženské kláštery. Jejich osudy objevuje hlavní postava románu Lena Lagnerová, bývalá novinářka a alkoholička, která na místo přijíždí v roce 2007 a v minimálně obydleném klášteře se skrývá před svými vlastními stíny z minulosti. Aby se nějak zapojila do práce, dostane za úkol probírat se různými papíry a dokumenty, díky nimž i čtenář sleduje osudy jednotlivých sester, ale i celého kláštera, a hlavně snahu komunistů tyto ženy zlomit, jejich víru oslabit a zničit a ukázat jim krásy nového socialistického zřízení.
Nezlomná EvaristaLena má spoustu svých vlastních problémů, postupně ale rozplétá složitou cestu, kterou desítky let totality v klášteře utvářely. Nejde totiž zdaleka jen o ty starší ženy, které se sem dostaly v roce 1950, ale hlavně o mladou řeholnici Evaristu, která se odmítla vzdát své víry, byla ponižovaná na nucených pracích i v kriminále. Nepochybně zajímavé jsou také „dokumenty“, které Lena čte a které popisují chování církevních představitelů, kteří navzdory tomu, že měli představovat ty nejpevnější pilíře víry, kolaborovali s režimem a snažili se zejména o to, aby byly sestry v co největším nepohodlí a odstřižené od světa. Jediným důvodem pro trochu slušnější zacházení byla chvíle, kdy režim potřeboval, aby se alespoň některé z nich zúčastnily voleb.
A ani to se příliš nepovedlo, stejně jako komunisté nezlomili svéráznou Evaristu, která je v klášteře i ve chvíli, kdy sem přichází Lena. Ujímá se jí a pomáhá...