Smutný konec československých mistrů světa. Místo obhajoby zlata kriminál a uranové doly
Publikováno: 21.5.2023
HISTORIE / První „zlatá generace“ českého, tehdy ještě československého hokeje, se objevila po druhé světové válce. V roce 1947 získali naši hráči první zlato ze světového šampionátu. Tehdy se hrálo ještě bez účasti Kanady a Sovětského svazu. O rok později je o prvenství na olympiádě připravilo jen horší skóre a v roce 1949 prvenství obhájili. Jenže vládnoucí bolševici s nimi měli zcela jiné, zrůdné plány. V roce 1950 se světový šampionát konal ve Velké Británii a Čechoslováci byli díky svým výkonům horkým favoritem na další zlato. Jenže „zlatí hoši“ do Londýna vůbec neodcestovali, komunisté je tam nepustili. Záminkou bylo údajné nevydání víza pro rozhlasového reportéra Josefa Laufera, ale ve skutečnosti byli v den zahájení mistrovství světa zatčeni a uvězněni, aby byli po více než půl roce odsouzeni ve vykonstruovaném procesu k mnohaletým trestům. Skutečným důvodem byla obava komunistických mocipánů z možné emigrace hokejistů, což by do světa vyslalo jasný signál o tom, že ne všichni obyvatelé Československa jsou z jejich vlády nadšení. Spekuluje se i o tom, že šlo o příkaz ze Sovětského svazu, aby jeho týmu odpadl silný soupeř. Hráči skutečně o emigraci jako tým v minulosti uvažovali, a to na sklonku roku 1948 během zájezdu na Spengler Cup do Davosu. Hokejisty tam oslovila skupinka emigrantů, kteří chtěli, aby mužstvo odešlo do exilu jako celek a následně hrálo pod hlavičkou „československého exilového týmu“. Jeden z hráčů, Augustin Bubník, o tom později řekl: „Ti emigranti už na nás v tom Švýcarsku udělali takový atak, aby celé toto mužstvo zůstalo v zahraničí a hrálo pod hlavičkou československé emigrační družstvo nebo…