Smysl Československa a jeho zmizení. Kdy přestalo mít smysl?
Publikováno: 12.11.2023
ESEJ / Tento text neusiluje o přesnou rekonstrukci procesů, které se odehrály v minulosti, nebo komplexní výčet událostí a postav, které v příběhu Československa sehrály svou roli, je „pouze“ krátkým a možná trochu provokativním zamyšlením nad tím, co vlastně předcházelo vzniku samostatného českého (a slovenského) státu před třiceti lety. Kulaté výročí, které si letos připomínáme, vybízí nejenom k úvahám, proč Československo zaniklo, ale také jak vlastně na tento stát nahlížet v naší historii – jaký byl jeho smysl a kde a kdy se vytratil. O Československu roku 1918 se někdy tvrdí, že se zrodil umělý stát. Tato teze je mírně přehnaná, ale jisté opodstatnění má. Samozřejmě proti ní hovoří jazyková blízkost mezi Čechy a Slováky, stejně jako pocit určité sounáležitosti, který se projevoval už před první světovou válkou ve vzájemných společenských kontaktech. Avšak oba národy žily před vznikem Československa ve velmi odlišném politickém a kulturním prostředí, díky čemuž vykazovaly velké rozdíly. Češi byli průmyslově vyspělou, už silně městskou a národně sebevědomou společností s rozvinutým občanským životem, což umožnila otevřenost a postupující demokratizace pozdního Rakouska, jehož byli součástí. Slováci naopak představovali převážně zemědělskou společnost a národ „v mrákotách“, decimovaný v posledních desetiletích před Velkou válkou brutální maďarizací, která v poměrech Uherska ohrožovala jejich národní existenci. Pro Tomáše G. Masaryka a další české politiky spočíval za první světové války smysl spojení Čechů a Slováků v jednom státě minimálně zčásti v lepší obhajitelnosti tohoto celku v očích západních mocností, tedy Velké Británie, Francie a USA. Podstatou se přitom fakticky jednalo o zvětšení českých zemí o Slovensko (a také trochu neplánovaně a, jak se ukázalo, jen přechodně o Podkarpatskou Rus). Rodící se stát zkrátka neměl vypadat jako malý a bezvýznamný útvar kdesi na okraji Evropy. Spojení Čechů…