Smysl Velikonoc? Žije Ježíš i jeho pravda a láska
Publikováno: 3.4.2026
KOMENTÁŘ / Když je klid, když se nehroutí světový řád, člověk může mít dojem, že Velikonoce jsou jen normální svátky. Křesťanské Velikonoce, ne ty pomlázkové. Ale když se okolo vás začnou hroutit jistoty, když máte za humny válku a ve vlastní zemi politickou partu, která se vidí v Trumpovi, najednou se význam Velikonoc a jejich zvěsti odkrývá. Velikonoce jsou jiné než Vánoce. Ukřižování Ježíše se v nich najednou stane zdánlivým opakem jeho narození. Pěkně to je vidět na tom, že z malého Ježíška mohou katolíci udělat Jezulátko a navléct je do zlata a drahého kamení. Dá se s ním manipulovat, vytáhnout ho ze žlabu pro zvířata. Ale ukřižovaného Boha do zlata nenavléknete. Visí na kříži oděn bederní rouškou a krvácející z ran. Ukřižování Boha, všemohoucí Bůh, který se nechá ukřižovat, který nechá svého Syna ukřižovat, to je rébus víry. A nejen to. Rébusem víry je samozřejmě taky zmrtvýchvstání. Hrob je prázdný, vzkříšený Ježíš posílá svoje učedníky, následovníky, na cestu, ale nemstí se. Nepřichází zničit ty, kteří ho popravili, nepochopili, kteří mu neuvěřili. Přichází nabídnout svoji cestu, cestu milování a nemsty, nerevanše. Cestu odpuštění, pokoje a nabízení pokoje. Snad proto je u nás křesťanství tak menšinové. Skutečných křesťanů ubývá možná i proto, protože se Bůh nemstí svým nepřátelům, nevěřícím. Neposílá je do pekla, nevyřídí si to s nimi, stále dál jim nabízí svou cestu lásky. Zároveň ale platí, že Ježíš je pro křesťany král (king). Bůh je pro ně pán nad životem a smrtí. Je pro ně všemohoucí, ale ponechává jim svobodu, aby se rozhodovali.