Sněmovna Trumpa obvinila z podněcování ke vzpouře

<p><img width="1646" height="926" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/ccc-14.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="repro: CNN" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/ccc-14.jpg 1646w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/ccc-14-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/ccc-14-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/ccc-14-768x432.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2020/11/ccc-14-1536x864.jpg 1536w" sizes="(max-width: 1646px) 100vw, 1646px" /></p><strong>Prezident Trump je první prezidentem v amerických dějinách, kterého sněmovna dvakrát obžalovala ze závažných přečinů, které by měly vést k jeho odvolání. Při prvním impeachmentu jej senát odsoudit odmítl. Atmosféra po útoku na Kapitol je však docela jiná. Už ve sněmovně se našlo 10 republikánských zástupců, kteří žalobu podpořili a to včetně třetí nejvýše postavené republikánské členky sněmovny Liz Cheneyové. Zatímco minule bylo dopředu jasné, jak hlasování v senátu dopadne, v tomto případě jistá, byť malá, šance na to, že bude prezident zbaven funkce existuje. </strong> <strong>Faktor McConnell</strong> Dosluhující předseda republikánské většiny v senátu se proti prezidentovi postavil už v otázce uznávání hlasů volitelů kongresem. V rozporu s tím, co Trump požadoval, se McConnell snažil, aby se ke stížnostem republikánů ve sněmovně nepřipojil žádný senátor. Kdyby se tak stalo, mohl by je zamítnout předsedající viceprezident Mike Pence. To se mu sice nepodařilo, ale před samotným hlasováním pronesl projev, který byl v podstatě otevřeným útokem proti prezidentovu postupu. McConnell jasně řekl, že volby zmanipulované nebyly a jejich výsledky uznává. Už to stačilo, aby se stal terčem verbálních útoků nejtvrdšího jádra Trumpových fanoušků. Tento dlouholetý senátor byl přitom po drtivou většinu prezidentova mandátu jeho věrným spojencem. To už ale neplatí. <strong>Politický kalkul</strong> McConnell nehraje vždy čistě. Například v roce 2016 odmítl naplánovat slyšení pro kandidáta na soudce Nejvyššího soudu nominovaného Barackem Obamou s odkazem, že už je volební rok. Naopak soudkyni Barretovou, nominovanou Trumpem, protlačil těsně před loňskými volbami. Podobně se na něj mohl prezident spolehnout i ve věci soudců nižších federálních soudců, které taktéž nominuje. Teď to ale vypadá, že bezskrupulózní stratég vycítil vhodný okamžik k tomu, aby se Trumpovi postavil. Dokud prezident konzervativcům dával, co chtěli, což byla především právě konzervativní většina v Nejvyšším soudu, byl užitečný. Teď ale McConnell zjevně nabyl dojmu, že se značka Trump stala pro stranu přítěží. <strong>Detrumpizace</strong> Někteří komentátoři tvrdí, že zbavit se Trumpa a trumpismu nebude tak snadné, protože republikánská strana na cestu vedoucí k němu postupnými krůčky nastoupila už dávno. Je pravda, že jistý element nativistické protiimigrační a populistické politiky v republikánské straně byl vždy. V tomto ohledu Trump skutečně není odchylka a omyl. Na druhou stranu ale díky dvoustranickému systému obě strany sdružují poměrně široké volební koalice. To, že určitý zjednodušeně řečeno trumpovský proud u republikánů existoval minimálně od konce 90. let, je sice pravda, ale zároveň to nevysvětluje, proč právě tento proud v roce 2016 převážil a nevylučuje to, že se jej opět podaří marginalizovat. Otázkou je, jak moc upřímně to sami republikáni budou myslet a také jak velkou motivaci budou mít něco změnit. Nejspíš dojde k pokusům zbavit se úplných extrémů typu konspirátorů z QAnon, ale je třeba si uvědomit, že Trump získal na republikánské poměry slušnou podporu mezi menšinami. Mnozí starší latinoameričané a afroameričané jsou kulturně konzervativní. <strong>Republikány čeká boj</strong> Podle deníků New York Times je až 20 republikánských senátorů a senátorek ochotných o Trumpově odstranění z funkce uvažovat. Sám McConnell prohlásil, že si vyslechne důkazy. To je velký rozdíl oproti přístupu k minulému impeachmentu. Minule hlasoval pro prezidentovo odsouzení z republikánů jen Mitt Romney. V tomto případě je ale možných „zrádců“ více. Například senátorka za Aljašku Lisa Murkowská prezidenta přímo vyzvala k rezignaci. Susan Collinsová zastupující Maine také prohlásila, že Trump útok na Kapitol podnítil a celkově podrývá demokratické zřízení. Ani jedna ale zatím neřekla, jak by hlasovala. Situace, že bude Trump skutečně odvolán je pořád málo pravděpodobná, ale už není úplně nemyslitelná. <strong>Den před inaugurací</strong> Senát se má sejít až 19. ledna, tedy pouhý den před tím, než úřad převezme nový prezident a Trump tak stejně skončí. Je otázkou, zda vůbec stihne hlasovat, než se do Bílého domu nastěhuje Biden. Tohle je ale daleko více politický boj. Podle některých právníků by senát mohl prezidenta odsoudit klidně i po konci jeho funkčního období. Senát totiž de iure nehlasuje o odvolání, ale o vině a nevině. Odvolání je automatickým trestem vyplývajícím z verdiktu vinen. Poté by mohl senát ještě prostou většinou bývalému prezidentovi zakázat se o veřejné funkce ucházet do budoucna, což je deklarovaným cílem demokratů. Nejpravděpodobnější v této situaci ale je, že McConnell chce získat čas. Ne, že by se Trumpa rád nezbavil, ale jde mu především o stranu. Prezident sice i nadále odmítá uznat svou prohru, ale reakcí na útok na Kapitol se zjevně zalekl. Na oficiálním twitterovém účtu (Twitter totiž Trumpovi zrušil jen ten soukromý) se objevily výzvy k tomu, aby už k násilí nedocházelo. Na záchranu Trumpova odkazu je to sice již pozdě, ale nějaké sympatie mu to u republikánských voličů, kteří s útokem nesouhlasili získat může. Zároveň jej to může oslabit u těch, kteří s násilnostmi souhlasili. McConnell vyčkává a rozhodne se podle toho, co bude v dané chvíli výhodnější. &nbsp; &nbsp;