Šok, strach a improvizace. Jak se tvořila evropská odpověď k útoku na Ukrajinu
Publikováno: 22.11.2023
Na Kyjev útočily tisíce výsadkářů. Do ulic metropole se snažili infiltrovat čečenští hrdlořezové. Jedno jméno bylo na seznamu smrti hned na prvním místě. „Nepotřebuji odvoz, ale munici.“ řekl prý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Zatímco okřídlenou větu dnes připisujeme šikovnému autoru propagandy, faktem zůstává, že Zelenskyj neodjel a nenechal svou zemi padnout. To Evropa se s ruskou agresí vyrovnávala podstatně složitěji. Když ruská vojska pronikla na sklonku února 2022 na Ukrajinu, málokdo očekával, že napadená země bude schopná vzdorovat. Ve skutečnosti se již pracovalo na evakuaci vedoucích představitelů do exilu. Zatímco osud Kyjeva byl v očích Evropy zpečetěn, ukrajinští politici byli jiného názoru. Rozhodli se, že zůstanou a budou se bránit. Snažili se však zavčasu ochránit své nejbližší, píše polský novinář Zbygniew Parafianowicz v knize Polsko ve válce, která čerpá z informací politiků a očitých svědků těchto pohnutých událostí. Autor monitoroval kritické dny především očima polské reprezentace. Jak uvádí, tamní úřady krátce před invazí nabídly ukrajinským politikům azyl. Ukrajinci ho odmítli, ale své rodiny v zemi neponechali. Například rodina ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby, včetně čtyřnohého rodinného mazlíčka, pak strávila první dny války v domě polského ministra zahraničí Zbygniewa Raua. Po ruském válečném útoku na Ukrajinu zavládla v evropských a v polských politických kruzích hysterie. Předák strany PiS, Jaroslaw Kaczynski dokonce mluvil přímo o vojenské intervenci zemí NATO (aniž by se špičkami Aliance hovořil), takže musel zasáhnout sám ukrajinský prezident s tím, že si cizí vojenské síly na svém území nepřeje, ale že potřebuje zbraňové dodávky. Polského…