Šokující pravda o hlavě státu. Komu nestačil Miloš Zeman, má volbu jasnou

<p><img width="640" height="398" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/07/Babiš-Zeman-koalice.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/07/Babiš-Zeman-koalice.jpeg 640w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/07/Babiš-Zeman-koalice-300x187.jpeg 300w" sizes="(max-width: 640px) 100vw, 640px" /></p><strong>Nadprůměrný počet (ne)oficiálních uchazečů o Pražský hrad, čekání na předem známé rozhodnutí Andreje Babiše (technicky je úplně jedno, zda-li mu k tomu podpisy dají občané, nebo poslanci ANO) a překvapivě dlouhé hledání správného kandidáta v ODS a v okolí premiéra Petra Fialy. Zvenčí se zdá všechno jasné a srozumitelné, při bližším pohledu se však začínají vracet do hry klasické mýty o volbě hlavy státu. Pravda bolí, o to víc, když každých pět let umí pořád šokovat značnou část české populace. Pojďme si ji říct dříve, než část té populace napáchá stejné škody.</strong> Exemplárním a navíc aktuálním příkladem jsou dva kandidáti, kteří se nechtěně budou prát o téměř stejného voliče. Danuše Nerudová tak oznámila, že by dávala 5000 korun na vybrané děti každý měsíc, Petr Pavel zase napadl zbytečné a nezasloužené odměny manažerů ČEZ. Jinak řečeno, paní kandidátka si něco myslí o příspěvcích na děti a pan kandidát si zase něco myslí o filosofii manažerských odměn v polostátním gigantovi. A teď jedna důležitá otázka: může to jeden nebo druhý z nich změnit jako prezident? Ne, protože to s agendou hlavy státu nemá nic společného a zase se jenom zneužívá obecné bezvědomí o skutečných pravomocích prezidenta. Můžou si něco myslet o vládní politice a zavedených (ne)pořádcích v zemi, můžou to nahlas komentovat a vstupovat zdálky do diskuze, ale nic víc. Ústava ČR je dál nepustí; a tato trapná situace se opakuje v naší zemi každých pět let. Kdo si dnes vzpomene na referendum, které chtěl Zeman prosazovat jako prvek přímé demokracie? Kdo nám prozradí, co v praxi udělal znovuzvolený pan prezident s předvolebním explozivním tématem uprchlíků během posledních čtyř let? Konkrétně, co si kromě některých vulgarit, proruského blouznění a nejdelší pracovní indispozice v polistopadových dějinách ČR budeme pamatovat z „vládnutí“ prezidenta, kterému dalo v roce 2018 svůj hlas víc než 2,8 milionu lidí? Maximálně smutný fakt, že si volíme a projektujeme na Hrad iluzi, určitě ne však realitu. Naši kandidáti můžou převzít zavedený model Miloše Zemana a ztělesňovat fiktivní očekávání, která nemají jak ústavně a exekutivně naplnit. Rovněž je ještě pravděpodobnější, že Babiš a jemu podobní si sáhnou na temné dno malé české duše a vykouzlí mobilizační faktor s ukrajinskými uprchlíky, „Fialovou drahotou“ a „Českem na prvním místě“. V tom všem jim skýtá aktuální nájemník Pražského hradu děsivou inspiraci s negativními emocemi, jasný marketingový plán a potenciál masivní voličské podpory. Anebo: budou nabízet silný životný příběh, jasné hodnotové ukotvení v osobním a profesionálním životě, srozumitelný civilizační kompas a... šokující pravdu o tom, co chce a skutečně může budoucí hlava státu. Komu totiž nestačilo deset let s Milošem Zemanem, toho téměř jistě čeká dalších pět let s Andrejem Babišem.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Andrej Babiš #Danuše Nerudová #Miloš Zeman #mimořádné pravomoci #Petr Pavel #Pražský hrad #prezidentské volby

Publikováno: 6.6.2022

Nadprůměrný počet (ne)oficiálních uchazečů o Pražský hrad, čekání na předem známé rozhodnutí Andreje Babiše (technicky je úplně jedno, zda-li mu k tomu podpisy dají občané, nebo poslanci ANO) a překvapivě dlouhé hledání správného kandidáta v ODS a v okolí premiéra Petra Fialy. Zvenčí se zdá všechno jasné a srozumitelné, při bližším pohledu se však začínají vracet do hry klasické mýty o volbě hlavy státu. Pravda bolí, o to víc, když každých pět let umí pořád šokovat značnou část české populace. Pojďme si ji říct dříve, než část té populace napáchá stejné škody. Exemplárním a navíc aktuálním příkladem jsou dva kandidáti, kteří se nechtěně budou prát o téměř stejného voliče. Danuše Nerudová tak oznámila, že by dávala 5000 korun na vybrané děti každý měsíc, Petr Pavel zase napadl zbytečné a nezasloužené odměny manažerů ČEZ. Jinak řečeno, paní kandidátka si něco myslí o příspěvcích na děti a pan kandidát si zase něco myslí o filosofii manažerských odměn v polostátním gigantovi. A teď jedna důležitá otázka: může to jeden nebo druhý z nich změnit jako prezident? Ne, protože to s agendou hlavy státu nemá nic společného a zase se jenom zneužívá obecné bezvědomí o skutečných pravomocích prezidenta. Můžou si něco myslet o vládní politice a zavedených (ne)pořádcích v zemi, můžou to nahlas komentovat a vstupovat zdálky do diskuze, ale nic víc. Ústava ČR je dál nepustí; a tato trapná situace se opakuje v naší zemi každých pět let. Kdo si dnes vzpomene na referendum, které chtěl Zeman prosazovat jako prvek přímé demokracie? Kdo nám prozradí, co v praxi udělal znovuzvolený pan prezident s předvolebním explozivním tématem uprchlíků během posledních čtyř let? Konkrétně, co si kromě některých vulgarit, proruského blouznění a nejdelší pracovní indispozice v polistopadových dějinách ČR budeme pamatovat z „vládnutí“ prezidenta, kterému dalo v roce 2018 svůj hlas víc než 2,8 milionu lidí? Maximálně smutný fakt, že si volíme a projektujeme na Hrad iluzi, určitě ne však realitu. Naši kandidáti můžou převzít zavedený model Miloše Zemana a ztělesňovat fiktivní očekávání, která nemají jak ústavně a exekutivně naplnit. Rovněž je ještě pravděpodobnější, že Babiš a jemu podobní si sáhnou na temné dno malé české duše a vykouzlí mobilizační faktor s ukrajinskými uprchlíky, „Fialovou drahotou“ a „Českem na prvním místě“. V tom všem jim skýtá aktuální nájemník Pražského hradu děsivou inspiraci s negativními emocemi, jasný marketingový plán a potenciál masivní voličské podpory. Anebo: budou nabízet silný životný příběh, jasné hodnotové ukotvení v osobním a profesionálním životě, srozumitelný civilizační kompas a... šokující pravdu o tom, co chce a skutečně může budoucí hlava státu. Komu totiž nestačilo deset let s Milošem Zemanem, toho téměř jistě čeká dalších pět let s Andrejem Babišem.