Soudce Fremr se kandidatury vzdal. Vztah k socialistické (ne)zákonnosti jsme si ale za třicet let nevyřešili
Publikováno: 15.8.2023
KOMENTÁŘ / Soudce Robert Fremr se vzdal kandidatury na místo člena Ústavního soudu. Ukazuje se, že komunistický režim není tak vzdálenou minulostí, aby zmizely všechny jeho stopy. Ani nemohly, protože do "nejlepších let" přicházejí lidé, kteří se s komunistickou mocí na počátku své profesní dráhy stačili zaplést, a teď řešíme, zda by měli zastávat nějaké vysoké funkce. V případě soudců je to ještě citlivější, protože byli součásti systému na místě, kde se mělo rozhodovat o spravedlnosti. Jak to bylo, je známo. Jak jsme tu již psali, Fremr se podle dochovaných pramenů v letech 1983 až 1985 podílel na odsouzení 172 lidí ve 124 samostatných případech za emigraci. Padly nepodmíněné tresty odnětí svobody a byl zabavován majetek. U Fremra se navíc řešila "kauza Olšanské hřbitovy". Tam Státní bezpečnost spletla dohromady vandalismus se svou vlastní konstrukcí o propagaci "fašismu", a během vyšetřování vystavila některé obžalované brutálnímu nátlaku. Rozsudky za nedovolené opuštění republiky jsou průzračnější, protože člověk má právo opustit svou zem a zase se do ní vrátit. Československo bylo signatářem Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975 a trestáním uprchlíků porušovalo svůj vlastní závazek. Někteří soudci to vidí jinak, třeba předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy tvrdí, že předlistopadové rozsudky za opuštění republiky nemůžeme hodnotit jako osobní či profesní selhání soudců. Vynést zprošťující rozsudek podle něj prakticky nebylo možné, a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech soudci prý soudci nemohli zohlednit. Na to se dá namítnout, že to mohli zohlednit ve…