Soudce se postavil za Babišovu nevinu se zvláštní snahou ji vysvětlit. Asi v ni uvěřil
Publikováno: 21.4.2023
KOMENTÁŘ / Pár týdnů před volbou prezidenta šokoval část veřejnosti verdikt předsedy trestního senátu pražského městského soudu Jana Šotta, který v první soudní instanci zprostil Andreje Babiše, klíčového prezidentského kandidáta, jeho obvinění v kauze možného dotačního podvodu u jeho luxusní farmy Čapí hnízdo. Nyní má již veřejnost k dispozici Šottovy argumenty z odůvodnění rozsudku. A nemilá podezření o tom, že šlo o rozhodnutí velmi sporné, tím nejsou rozptýlena, ale naopak rostou. Dikce odůvodnění osvobozujícího verdiktu nekonstatuje pouze nedostatek důkazů, což by k rozhodnutí stačilo, ale je z ní zřejmá snaha tuto nevinu aktivně vysvětlit, snad pod dojmem veřejného rozměru kauzy. Široce sdílený odpor vůči danému rozsudku byl přitom zcela pochopitelný a soudce se těžko zbaví otazníků nad svojí hlavou. Dodejme ale, že z dnešního pohledu je pro politické poměry mnohem lepší, že vítězství Petra Pavla nemůže být zatíženo Babišovým očekávatelným křikem, že byl u soudu politicky odstřelen spiknutím polistopadového kartelu, což je jinak jeho oblíbená lež. Je to paradox, ale buďme za to rádi. To ovšem nic nevypovídá o tom, zda se Babiš dopustil či nedopustil podvodu. Soudce totiž se svým rozsudkem podivně spěchal a pro politický kontext případu a důvěryhodnost soudu, což jsou aspekty jež soudce vnímat musel, by bylo mnohem zdravější, kdyby soudní rozhodnutí v kauze, jež s volbou nijak nesouvisí, neprobíhalo v době doslova vařící kampaně. Abychom nahlíželi na Babišovo zproštění s chladnou hlavou, tak je třeba uznat, že pro vlastní veřejnou akceptaci dotyčného rozhodnutí mluví systémové hledisko, podle něhož nemůže soud vycházet vstříc veřejné…