Soudružka Konečná se bojí o demokracii. Měli bychom asi zase zadrátovat hranice a hlídat je se samopalem
Publikováno: 5.11.2024
GLOSA / Když někdo dává nevyžádaná poučení či návody, říkáme tomu knížecí rady. Jak ale nazvat bláboly, které stále častěji zaznívají ze strany šéfky tuzemských komunistů Kateřiny Konečné? Po prezidentských volbách v Moldavsku, které nedopadly podle jejích představ, protože prokremelská figurka díky hlasům krajanů ze zahraničí prohrála, teď projevila obavy o naši demokracii. „Opakuje se nám tady určitý vzorec: Rozhodující pro úspěch dosavadní hlavy státu byly hlasy ze zahraničí. V posledních několika volbách (bez ohledu na zemi) se začínají opakovat situace, kdy menšina žijící v zahraničí, v lepším případě vracející se domů aspoň na Vánoce, drží v šachu jako rukojmí lidi, kteří v dané zemi skutečně žijí a volí odlišně…takto pomalu umírá demokracie za tleskání přihlížejících „elit“, kterým to dočasně vyhovuje…“ popsala svůj strach o osud demokracie šéfka komunistů. Ano, čtete správně, komunistka se bojí o demokracii! Otakar Březina se svým Svítáním na západě by měl být ve všech učebnicích literární teorie u hesla oxymóron, tedy spojení dvou navzájem se vylučujících slov, nahrazen rudou předsedkyní a jejím pláčem nad demokracií. „Ono koneckonců, představitelé čtyřdemolice, to říkají zcela otevřeně, že budou spoléhat na korespondenční hlasy… Máme se na co těšit,“ vrtá se v tom dále komunistka Konečná. Dává tím jasně najevo, jak se bojí hlasů lidí, kteří ve světě získali přehled a kteří na rozdíl od jejích voličů věří více vlastnímu úsudku než předžvýkání z výšin stranického aparátu, či snad dokonce z Kremlu. Je však přece jen zvláštní, že Konečná neprotestovala proti tomu, že z Ruska byly vypravovány do Moldavska autobusy, či…