Spalovač mrtvol: pana Kopfrkingla Hrušínský nejprve odmítl. Pak v roli slabocha, který zešílel, exceloval
Publikováno: 1.9.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Pro zfilmování novely Ladislava Fukse (1923–1994) Spalovač mrtvol (1967) se režisér Juraj Herz (4. 9. 1934 – 8. 4. 2018) rozhodl, aniž by ji předtím četl – jen na základě názvu. Už ten ho prý uhranul natolik, že když se s vlastním textem seznámil, byl vlastně dost zklamán. Přesto spisovatele, který debutoval teprve v roce 1963 románem Pan Theodor Mundstock, vyhledal a společně látku přepsali do podoby literárního scénáře. Že přitom šlo o setkání hodně odlišných letor, není asi pochyb. "To byl absolutní pták!" vzpomínal na Fukse Herz a do tohoto výroku je nutno zahrnout veškeré Fuksovo osobní podivínství, nepraktičnost, osamělý život v bytě přeplněném muzeálním harampádím, úzkostlivě utajovanou homosexualitu a z toho plynoucí celoživotní pocit bázně, tísně a vyvrženectví. Z takových traumat vyrůstaly jeho symbolistní příběhy Židů za okupace a druhé světové války: ačkoli sám Židem nebyl, židovský úděl se mu stával metaforou jeho vlastních strachů. A selhání takových postav jako Karel Kopfrkingl (Rudolf Hrušínský), protagonista Spalovače mrtvol, byla nepochybně jistou projekcí zase jeho vlastních slabostí, lecjak potom vyjevených za normalizace. Antipodi na jedné lodi Herz jako by byl v těchto ohledech přímo Fuksovým protikladem. Ačkoli na rozdíl od něho koncentrákem jako židovské dítě opravdu prošel, celý život o něm chtěl točit černou komedii. A smysl pro veškerou životní bizarnost nevyrůstal u tohoto extroverta a heterosexuála, který už ve Znamení Raka (1966) pobouřil komunistickou cenzuru odvážnými erotickými scénami, z žádných latentních komplexů, nýbrž především z radostné lačnosti po všem podivném, jiném, pitoreskním a někdy až jarmarečně…