Spása z Ruska? Američtí evangelikálové vzhlíží k Trumpovi i Putinovi
Publikováno: 9.4.2025
KOMENTÁŘ / Ruský prezident v mnohém oslovuje americké evangelikály. Je Putin „spasitel světa“? Co je příčinou této nepochopitelné symbiózy? Náklonnost některých evangelikálů k „pravoslavnému“ Putinovi je o to podivnější, že se jedná o vzájemně nejvzdálenější proudy křesťanské tradice. Pro evangelikály, kteří zdůrazňují osobní konverzi ke Kristu a pokládají za důležitou evangelizaci, bylo pravoslaví vždy něčím cizím, třeba úctě k ikonám. A naopak pravoslavní nepovažují evangelikály ani za křesťany. Zásadní událostí pro takto příkré hodnocení přinesl rozkol mezi západní a východní církví v roce 1054. Římské katolíky začali pravoslavní oficiálně brát na zřetel až od šedesátých let minulého století během Druhého vatikánského koncilu. V roce 1964 se papež Pavel VI. a konstantinopolský patriarcha Athenagoras I. sešli v Jeruzalémě a následujícího roku v Istanbulu zrušili vzájemnou exkomunikaci mezi katolickou a pravoslavnou církví. S tradičními luterskými a kalvinistickými protestanty pravoslavní spolupracovali v rámci Světové rady církví, která vznikla už v roce 1948. Její součástí sice byly i některé evangelikální církve, řada z nich se ale k této organizaci stavěla kriticky. Přestože již dříve mezi evangelikály a pravoslavnými probíhaly neoficiální kontakty, například v první polovině 20. století v rámci organizace akademická YMCA, oficiální rozhovory mezi nimi začaly až ve Spojených státech v roce 1990. Kritika jako cesta ke spolupráci Zlom přinesl rok 1991. Tehdy proběhlo setkání Světové rady církví v australském městě Canberra. Evangelikálové spolu s pravoslavnými totiž vystoupili s podobnými výhradami vůči jihokorejské profesorce teologie Chuang Hyun Kyung. Ta si na toto shromáždění připravila prezentaci s tématem Přijď, Duchu svatý – obnov celé stvoření, které bylo hlavním mottem celého jednání. Ducha svatého křesťané považují za třetí osobu…