Spisovatel Rudiš: Je nebezpečné říkat, že může být líp. Taky bychom mohli skončit v mlýnku na maso
Publikováno: 3.6.2024
ROZHOVOR / „Často slýchám větu: ‚Takhle to dál nejde, něco se musí změnit.‘ Jenže když se zeptám, co konkrétně, nikdo to pořádně nedokáže pojmenovat. Říkají, že mají jenom takový pocit, což je strašně nebezpečné, protože člověk se stává přes tyhle pocity snadno ovlivnitelným,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Jaroslav Rudiš. Se spisovatelem, hudebníkem, milovníkem železnice, znalcem historie a držitelem Záslužného řádu Spolkové republiky Německo za přínos ke sbližování Čechů a Němců jsme si povídali hlavně o literatuře a historii, ale třeba i o tom, proč je nebezpečné, když lidé mají pocit, že by mohlo být líp. Jaroslava Rudiše nejčastěji zastihnete ve vlaku křižujícím střední Evropu, kterým obvykle míří za čtenáři. Při tom píše, přemýšlí, poslouchá příběhy spolucestujících nebo si na něčem pochutnává v jídelním voze. Vzhledem k výčtu jeho aktivit ho musíte obdivovat za to, že se stále dokáže nadchnout pro další a další projekty. I tempem, kterým mluví, působí dojmem, že je k nezastavení. Když německý prezident Frank-Walter Steinmeier na konci dubna dorazil na Pražský hrad, zveřejnil jste na síti X bez komentáře fotografii, kde jste s ním a s Petrem Pavlem. O jaké setkání šlo? Poprvé jsem četl na Pražském hradě, což bylo překvapení a literární dárek pro německého prezidenta. Dokonce jsme potom v hudebním salonku zahráli Stromy od Kafka Bandu ‒ velmi křehkou píseň, podobenství o stromech v lese, ale zároveň o nás lidech. Jsme pevně ukotveni hlubokými kořeny, takže se zdá, že se nám nemůže nic stát, ale stačí strašně málo a všechno je…