Spřízněni volbou: komický portrét komunistických papalášů, za který byl dokumentarista režimem vyobcován od filmu
Publikováno: 1.12.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Dokumentární snímek Spřízněni volbou (1968), první celovečerní film Karla Vachka (4. 8. 1940 – 21. 12. 2020), byl stvořen metodou cinema direkt, u nás do té doby prakticky nepoužitou. S bezprostřední bezohledností a nearanžovanou autenticitou pronikl za kulisy komunistické státostranické politiky a předložil nepříliš lichotivé portréty řady protagonistů tehdejšího „obrodného procesu“. Ten právě s počínajícím jarem roku 1968 nabíral na obrátkách a přinášel s sebou řadu iluzí, které film vystavil nestrannému a nekomentovanému pohledu a leckteré z nich tak přinejmenším zpochybnil. Úvodní titulek informuje: "Deset filmovacích dní s Dubčekem, Šikem, Smrkovským, Goldstückerem, Císařem, Černíkem, Svobodou a dalšími – mezi 15. a 30. březnem 1968. Kamerou Eclair (16 mm), spojenou synchronizačním kabelem s magnetofonem Nagra, bylo získáno 6 hodin 20 minut synchronního záznamu, z něhož byl sestaven ,obraz‘ čtrnácti dnů, jež předcházely volbě presidenta Československé socialistické republiky.“ Sám tento konečný ,obraz‘ čítá 85 minut, výrobcem byl Krátký film Praha – Dokumentární film, v produkci Petra Brady a Stanislava Litery. Od jara do podzimu Po volbě Alexandera Dubčeka do funkce prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa dne 5. 1. 1968 se pod jeho předchůdcem Antonínem Novotným povážlivě rozkymácela židle i prezidentská. Nakonec 22. 3. 1968 sám abdikoval a úvahy o jeho nástupci, vedené zatím jen kuloárně, mohly být dovedeny do konce volbou armádního generála Ludvíka Svobody za prezidenta nového. Situace všeobecného politického uvolnění a zároveň nejistoty a nevídaného chaosu ve střevech totalitního režimu využil Karel Vachek k realizaci filmového projektu naprosto neobvyklého, a to nejen popsaným mobilním technickým vybavením, ale i minimalistickým složením…