Srpen 1968 a my: Mír z roku 1945 se zhroutil
Publikováno: 21.8.2024
KOMENTÁŘ / Blíží se každoroční výročí invaze z roku 1968.„Ruské“ se dnes už neříká, i když by to bylo daleko přesnější než mlžení na způsob „vstup vojsk varšavské smlouvy“ a podobná nejapná mlžení. Bohužel, nějakou zevrubnější analýzu nestíhám, jen pár poznámek v historickém rámci: Je to událost pro dnešní dobu klíčová, okolnostem jsem se věnoval během své desetileté působnosti na FSV UK. Nezvládnuté politické konflikty v devatenáctém století vyvrcholily nakonec tím, čemu se říká první světová válka. Rozpoutalo ji z pozadí (carské) Rusko, které na ni taky tvrdě doplatilo a skončilo v troskách bolševické revoluce. Zvítězily Británie a zejména Francie, Spojené státy jejich triumf podporovaly nakonec už jen s rozpaky. Německo se stalo hlavním poraženým, Rakousku-Uhersko vzalo za své a rozpadlo se na řadu malých států. Nové uspořádání nevěštilo mnoho dobrého, pokud jde o stabilitu. zejména Německo si mělo na co stěžovat a Francie se neměla čím chlubit. Postupně se tak otevřel široký prostor pro Hitlerovu revanši. Otevřela se situace k dalšímu, ještě krutějšímu konfliktu. Zprvu hrozilo, že se spojí Hitlerovo Německo s Ruskem, Stalinovy a Hitlerovy světovládné sklony byly však zjevné a nemohli si navzájem důvěřovat. Proto se Hitler rozhodl pro přímý útok na poměrně ochromený evropský Západ a západní velmoci pochopily, že jim nezbývá, než se spojit se Stalinovým Ruskem, se všemi důsledky, které takové spojenectví ponese a které se daly v mnoha ohledech odhadnout. Hitlerovo Německo nemělo dost síly na to, aby dokázalo zvládnout najednou Stalina a západní spojence. A spojenectví evropského Západu se Stalinem znamenalo do jisté míry, v tom či onom, kapitulaci na vlastní zásady. Tak…