Stará hraběnka v chatě bez vody: Vítězku Velké pardubické vyhnali komunisté z domova
Publikováno: 13.10.2023
HISTORIE / Kopyta koní duní, diváci křičí stále hlasitěji, zdvihá se prach. Klisna Norma se řítí k cíli, když tu ji jiný kůň zkříží dráhu na vnější straně. Jezdkyně poprvé a naposled stáhne klisnu zpět, nechá soupeře předjet. „Zlomek vteřiny, v níž ženský rozum poráží nečestnost,“ bleskne jí v hlavě. Pak švihne bičíkem a ze všech sil zakřičí: „Běž!“ „Vbíhala jsem s milovanou Normou do cílové rovinky a čtyřicet tisíc lidí šílelo radostí. Vnímala jsem, jak mě Norma nese k prvenství, a vychutnávala jsem radost z potlesku a volání diváků. Nikdy předtím mi nebylo dopřáno zažít nádhernější pocit. Pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád!“ vzpomínala na osudové chvíle Lata Brandisová. Stala se první a doposud jedinou ženou v dějinách, které se v říjnu roku 1937 podařilo zvítězit ve Velké pardubické, v jednom z nejtěžších dostihů v Evropě. Vítězství ale mělo i další rozměr. Hitlerovo Německo v té době již hrozivě chrastilo zbraněmi a do podpisu Mnichovské dohody zbýval necelý rok, když se jí podařilo porazit a ponížit německé elitní jezdce. Ani taková neuvěřitelná výhra a obrovská sláva ji však neuchránila před životními útrapami. V totalitních časech upadla v nemilost a nakonec i v zapomnění. Lásku ke koním měla v genech Koně zbožňovala už od malička. Jmenovala se Marie Immaculata Brandisová, ale nikdo jí neřekl jinak než Lata. Narodila se v červnu roku 1895 jako páté dítě hraběte a hraběnky Brandisových do šlechtické rodiny s rakouskými kořeny. Nejprve žili v Úmoníně u Kutné Hory, pak, když Latě…