Stávka za nehoráznost: trpící dělnictvo a hladové děti
Publikováno: 29.11.2023
NÁZOR / Předesílám, že titulek článku je sarkasmus – abych předešel srdečním příhodám čtenářů, kteří nemají výdělky jako dělníci ze Škodovky, přestože vystudovali vysokou školu a na jejich práci záleží lidské životy. Stejně tak by mohly dostat infarkt matky samoživitelky, protože za čtyřicet korun dítěti o víkendu oběd neuvaří. Takže ještě jednou – titulek je sarkasmem, kterým se vysmívám naprosto nehorázným požadavkům stávkujících. Nespokojenost občanů může být dána objektivně, subjektivně, nebo kombinací těch dvou faktorů. Nespokojenost, která zaplnila poměrně malé Malostranské náměstí, nespokojenost odborářů a pracovníků škol, je podle čísel čistě subjektivní, a z pohledu vysokoškolsky vzdělaného neodboráře naprosto nehorázná. Trpící dělnictvo Na Seznam Zprávách studuji fotku Davida Neffa z Mladé Boleslavi. Snímek má v galerii na Seznamu číslo 21. Zachytil mladoboleslavské dělníky, kterak stávkově bubnují do nějakých kanystrů z plechu. Popisek fotky mne naplnil úzkostí: „Průměrný měsíční výdělek zaměstnanců ve výrobě a na dalších pozicích ohodnocených podle tarifů v letošním prvním pololetí dosáhl ve Škodovce 69 500 korun. Zahrnuje tarifní mzdu, bonusy, náhrady i příplatky.“ Jsem čtyři roky v částečném invalidním důchodu a mimo korporátní sféru, takže aktuální údaje o příjmech novinářů, kteří jsou zaměstnanci nějakého vydavatelského domu, nemám. Ale za 28 let, co jsem byl zaměstnancem korporátu, jsem tak vysoký plat (i se započítáním všech bonusů a prémií) nikdy neměl. Přitom jsem byl celých těch 28 let reportér mapující sociálně patologické jevy – takže jsem celou tu dobu uplatňoval své vysokoškolské vzdělání. Vyučil jsem se totiž na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy sociálním psychologem. Pokud bych měl akceptovat,…