Stovku lidí dostal na svobodu. Když padl do komunistické léčky, Západ mu nepomohl
Publikováno: 1.2.2026
Západní Němec Rainer Schubert byl před padesáti lety ve východním Berlíně odsouzen k 15 letům vězení za to, že pomáhal lidem na svobodu. Reakce západoněmeckých úřadů byla podivná. Jen pokrčily rameny. Prý nechtějí ospravedlňovat činnost komerčních organizací pomáhajících při útěku. Generální prokuratura NDR požadovala doživotní trest odnětí svobody, ale městský soud odsoudil obžalovaného k 15 letům. Západoněmecké ministerstvo pro vnitřní vztahy sice ihned konstatovalo, že rozsudek je v rozporu s právem, ale to bylo všechno. Mluvčí ministerstva dokonce dodal, že spolková vláda nechce ospravedlňovat činnost komerčních organizací pomáhajících při útěku, které prý využívají nouzové situace lidí k vydělávání peněz. Přistoupil tak na komunistickou rétoriku. Podle soudruhů byli muži, kteří nabízeli občanům NDR cestu z ráje dělníků a rolníků, obchodníci s lidmi. Z právního hlediska byla ale situace jasná: každý občan NDR měl tehdy automaticky právo na vydání západoněmeckého pasu. Jenom se musel dostat před Zeď. Německo bylo definitivně rozdělené od roku 1952 – tehdy pohraniční policie NDR postavila první souvislý plot mezi svým územím a Spolkovou republikou Německo. Řada lidí z východního i západního Berlína tehdy za peníze přepravovala nábytek a jiné věci a občan NDR pak nenápadně přeběhl na Západ bez zavazadla. Někteří se také maskovali jako pomocníci při stěhování. Po dokončení Berlínské zdi už nábytek nikdo neřešil. Šlo o holý život. Situace v oblasti pomoci při útěcích se během několika dní zcela změnila. Zpočátku to byli hlavně studenti, kteří se pokoušeli dostat své spolužáky přes čáru. Používali tajné cesty, tunely nebo důmyslné úkryty v autech. Kromě…