Sudetští sedláci přišli v roce 1945 o své domovy a části naší krajiny dlouho chyběli dobří hospodáři
Publikováno: 5.9.2026
HISTORIE / Jak se vyvíjela situace po druhé světové válce na území tzv. Sudet z pohledu potomka hospodařících německy mluvících sedláků? Následující text je zamyšlením přímého pamětníka, který tehdejší události hodnotí s odstupem více než osmdesáti let. Vzpomínky člena selské rodiny ze severních Čech pomáhají pochopit tehdejší atmosféru takzvaného divokého odsunu i pozdější organizované výměny obyvatelstva a také její důsledky pro další vývoj v okrajových oblastech Československa a České republiky. Těsně po konci druhé světové války, ještě před dohodou velmocí o budoucím uspořádání střední a východní Evropy na Postupimské konferenci, začal probíhat takzvaný divoký odsun německy mluvících obyvatel z území Československé republiky. Během tohoto období podle odhadů Česko-německé komise historiků přišlo o život až 30 tisíc lidí. Představitelé vítězných mocností následně v rámci závěrů Postupimské konference probíhající vysídlování uznali jako realitu, která byla v souladu s požadavkem československé vlády na organizovaný odsun obyvatel německé národnosti. Své domovy muselo opustit postupně téměř tři miliony českých Němců, z toho podle odhadů kolem 600 tisíc lidí během první, „divoké“ fáze vysídlování. Ačkoli byly některé zločiny „divokého odsunu“ následně potrestány, celkově se první týdny po osvobození vymykají zvyklostem právního státu, excesy se (i zpětně) zdůvodňují předchozími nacistickými zločiny a vysvětlují jako „pochopitelný následek“ válečných událostí. Tato doba, která s sebou nesla mnoho utrpení, dlouhodobě zatěžuje česko-německé vztahy a je permanentně účelově zneužívána Jako pamětník tehdejších událostí, kterému bylo koncem války devět let, mohu interpretovat svědectví svého dědečka Karla Hegnera a babičky Emilie Hegner. Když mi bylo deset let, absolvoval jsem s otcem návštěvu prarodičů v obci Kummer am See (Hradčany nedaleko Ralska) kvůli…