Šumavský masakr ve Zhůří: Nacistický fanatismus zabíjel i na konci války
Publikováno: 1.8.2023
HISTORIE / S nadějí i obavami věšeli šumavští Němci i Češi ve vesnici Zhůří do svých oken bílé vlajky. Nikdo už v prvních květnových dnech roku 1945 nechtěl bojovat. Každý doufal, že podobně jako v blízké Železné Rudě se i zde dočkají vytouženého konce války bez zbytečného krveprolití. Přitom právě v tomto místě se měl odehrát patrně největší bojový střet americké a německé armády v oblasti horní Šumavy. V malebných meandrech říčky Křemelná u Javorné na Šumavě žili spolu Němci i Češi už od 17. století. Nebyl to lehký život. Tvrdě pracovali v drsném horském podnebí, daleko od všech výdobytků měst. Nejprve místní uhlíři pálili dřevěné uhlí pro sklárny a hamry v okolí, později se zde otevřela sklářská huť. Poštu sem přivážel listonoš z nedaleké Hůrky na kárce, v zimě na saních tažených psem. O tom, co se děje třeba v Praze, si tak místní mohli počíst se zhruba třídenním zpožděním. Díky jejich houževnatosti a pracovitosti se však Zhůří, německy Haidl am Ahornberg, postupně stalo vyspělou vesnicí s čilým společenským životem. Před vypuknutím druhé světové války bychom tu našli kromě kostela Nejsvětější Trojice i faru, školu, mlýn s pilou, hamr, četnickou stanici, elektrické osvětlení napájené ze dvou vodních elektráren i poštovní úřad s telefonním spojením. Působila tu kapela a celá řada spolků, lidé po práci hráli ochotnické divadlo nebo si prostě jen šli svlažit hrdlo do jedné z místních hospod. To vše ve vesnici, která byla v té době domovem pro zhruba šest set lidí, převážně německé národnosti. Poslední zoufalý…