Suzuki S-Cross je nenápadný všeuměl. Ojeté se vyplatí navzdory vyšší ceně
Chytře využitý prostor, staromódní spolehlivost a proti předchůdcům klidnější jízda. Tohle auto má všech pět pohromadě a za svou cenu určitě stojí.
Publikováno: 18.5.2021
O německých autech se někdy říká, že jsou nudně dokonalá, o japonských, že jsou dokonale nudná. Takovému pohledu na svět notně nahrávala první verze Suzuki S-Cross z roku 2013. Než ji osvěžil facelift s pompéznější maskou, vypadala zejméně v levnějších verzích jako šedá myš zatoulaná odkudsi z 80. let.
Jen neobvyklé proporce s vyšší střechou a oplastovanými blatníky prozrazují příslušnost k módnímu žánru crossoveru neboli křížence SUV s hatchbackem. Což je první důvod, proč S-Cross stojí za pozornost.
Do většiny SUV se totiž nenastupuje moc pohodlně, musíte šplhat přes zvýšenou podlahu a zároveň se hrbit pod skloněným sloupkem. S-Cross má vlastně blíž k malému MPV. Má vyšší celou kabinu, zatímco podvozek je zálesácky vyšponovaný spíš symbolicky. Světlá výška 170 mm je srovnatelná s Octavií Scout a pohon všech kol má méně než polovina vozů.
Uvnitř panuje vzdušnější atmosféra než v Golfu, Astře nebo Méganu. Řidič má skvělý výhledn ven a pohodlná křesla podrží na delších cestách nejen vpředu, ale i vzadu, kde se na rozdíl od většiny dnešních aut nesedí tak nízko u podlahy. Také kufr objemem 430 litrů obyčejné hatchbacky přerůstá, odpovídá spíš menším SUV jako Nissan Qashqai a Mitsubishi ASX.
Výbava byla v prvních letech dosti strohá, narazit můžete na vozidla bez připojení bluetooth, dokonce i bez zásuvky USB. Nadšení nebudí ani výkon základních halogenových světlometů. Plně vybavené kusy jsou ale také na zvážení. Panoramatická střecha citelně snižuje tuhost už tak velmi odlehčené karoserie, jež se o to hůř brání rázům pérování na hrbolech. Vytrestat vás může i adaptivní tempomat, jemuž chronicky odchází radar za 30 000 Kč.
K pohonu první roky nejčastěji sloužila stará dobrá benzinová šestnáctistovka bez turba o výkonu 88 kW. Závodníka z S-Crossu nedělá, lehoučkou karoserii ale rozpohybuje snadno a ani na dálnici netrápí posádku nadměrným hlukem.
Od faceliftu v roce 2017 ji vystřídaly nové přeplňované motory BoosterJet. Tříválci 1.0 (82 kW) ani větší čtrnáctistovce (103, později 95 kW) není co vytknout. Chovají se spolehlivě, běží tiše a jsou naladěné nezvykle lineárně - netrpí překotným "rozfoukáním" v nejnižších otáčkách, což je ideál citlivého řidiče. Jen holt jako všechny motory s přímým vstřikováním vyžadují výhradně kvalitně aditivovaný benzin a nemají rády trvalý provoz na krátké vzdálenosti.
Pod zkratkou 1.6 DDiS se v S-Crossu nabízel diesel od Fiatu. Jako nový jezdil krásně, ale dnes nad ním děláme otazník. První dva ročníky s emisní třídou Euro 5 už mívají svoje najeto a novější Euro 6 nyní prochází už druhou akcí na úpravu emisního softwaru. Konkrétní zkušenosti s ní zatím nejsou, ale ze zkušeností u Volkswagenu i Mercedesu obecně soudíme, že "učení starého psa novým kouskům" neprospívá životnosti okruhu recirkulace spalin. I bez nich je třeba dodat, že originální filtr pevných částic má šestimístnou cenu a druhovýroba neexistuje.
Zájemce o automat naopak potěší desetiletá záruka bez omezení kilometrů na převodovku CVT u benzinového motoru 1.6 l, samozřejmě podmíněná plnou servisní historií. Jak u této, tak u pozdějšího planetového automatu s motory BoosterJet doporučujeme výměny oleje po 60 000 km, přestože je servisní plán výrobce nevyžaduje.
Co vám některé opravny Suzuki nabídnou samy, jsou preventivní protikorozní nástřiky spodku karoserie. Přestože se S-Cross vyrábí v Maďarsku, jeho odolnost proti rzi o moc nepřevyšuje asijskou ligu. Kritická je zejména zadní část podlahy, přední pomocný rám, dlouhodobě pak dutiny nosníků.
Obzvlášť odolný není ani lak, a tak se po zimě vyplatí pozorně zkontrolovat všechny ťukance po odletujících kamíncích, aby od nich auto nezačalo kvést.
Vyšší cena dílů a jejich omezená nabídka představují obecně hlavní nevýhodu japonských značek. U čtyř- nebo pětiletého vozu to ovšem není velká potíž. Zejména když benzinové verze Suzuki S-Cross dělají to, co dělávali jeho předchůdci odjakživa: patnáct let bezstarostně jezdili jen za palivo, olej a svíčky.
Sečteno a podtrženo jde o velmi zajímavou koupi, a to i za ceny, kterým se moc nechce pod 350 000 Kč. Kromě nevelkého výběru v bazarech odrážejí současný hlad po ojetinách i zdražování nových vozů. Za S-Cross jako "funglovku" dnes u dealera necháte přes půl milionu korun.