Švédské šance už nemají šanci? Urážející hrobové ticho nad 80. výročím bestiálního masakru
Publikováno: 22.6.2025
NÁZOR / Ačkoli si letos připomínáme 80. výročí událostí hrůzné noci z 18. na 19. června 1945 na tzv. Švédských šancích u Přerova, neměli bychom zapomínat, že svou bestialitou byly v tehdejších, ale i v našich krušných časech výjimečné. Ona bestialita byla vykonána našima, tedy českýma (přesněji československýma) rukama. Rukama řádných jednotek Svobodovy armády, pod velením českých a slovenských důstojníků, prožívajících dost možná v té chvíli ještě opojení z nedávné slavné přehlídky na Staroměstském náměstí v Praze, kde prezident Edvard Beneš zopakoval své zlopověstné věty o nutnosti konečně u nás „vylikvidovat“ německou menšinu. U Přerova i na stovkách jiných míst to pochopili jako výzvu k činu. Proto mě letos, až na několik výjimek, tolik překvapuje a pobuřuje ticho, doslova hrobové, jež se na rozdíl od květnové slávy kolem tohoto výročí rozprostřelo. Zaznamenejme jako jednu ze světlých výjimek, bohužel zatím bez většího celoplošného dosahu, důstojný pietní akt v neděli 22. června na přerovském hřbitově i setkání na místě někdejšího činu, Švédských šancích, jež už navždy ponese stigma krvavého masakru. Co se tady oné osudné noci z 18. na 19. června 1945 vlastně stalo? Bestiální nebyl ani tak samotný počet zavražděných obětí, totiž 265 československými samopalníky zastřelených a na místě zakopaných civilistů. V tom jistě událost během krvavého jara a léta 1945 nebyla bohužel výjimkou. Ta výjimečnost a to ticho, jež letos zavání až mezinárodní ostudou – i vzhledem k tomu, že potomci, prapotomci a příbuzní obětí Karpatských Němců dosud žijí a mají se k světu, ať již v Rakousku,…