Svěrákova filmová Jízda po jižních Čechách aneb Místo, kde se dobře kouří
Publikováno: 26.1.2026
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / „Jsou cesty hlavní, po kterých jezdí zločinci a policajti, a pak jsou cesty vedlejší, a těmi pojedeme my.“ S tímto předsevzetím začíná třetí celovečerní film Jana Svěráka (* 6. 2. 1965) Jízda (1994), příběh dvojice, která se záhy rozroste na trojici. Prázdninové road movie dvou kamarádů po jižních Čechách, do které vpadne nečekaný element: neznámá dívka, které se ujmou po cestě. A nezávazná letní zábava se pak začne měnit ve vzrušivý i temný flirt, aniž aktéři tuší, že nejpodstatnějším měřítkem všeho je teprve smrt. Snad právě jen v outsiderském úvodním vymezení postav mimo zlo i dobro můžeme také spatřovat širší myšlenkový horizont filmu. Není to zas tak málo: v leckom mohou sice nevázané dialogy a jednotlivé epizody filmu vzbuzovat pocit odporu svou zdánlivou primitivností a neotesaností, ve skutečnosti však hrdinové respektují dosti zřetelně hranice, kam je možno jít. A je pak až dojemné sledovat je v jejich ne vždy obratných hrách, za nimiž se však skrývá nezdeformovaná citovost. Přitom není možné nevzpomenout vzoru třeba Formanova Černého Petra (1963) a vůbec umění práce s neherci a s budováním výpovědi filmu na improvizovaných situacích, v nichž se na plátně nehraje, ale doslova žije. Místo, kde se dobře kouří Koupit si za osm tisíc v bazaru auto, uříznutím střechy z něj udělat kabriolet a vydat se s ním z Prahy na jih – najít „si místo, kde se dobře kouří“. To je letní sen přátel Radka (Radek Pastrňák) a Franty (Jakub Špalek). Jak se ukáže posléze, Franta má doma ženu a…