Svetr v hlavní roli aneb Jak Český rozhlas a Česká televize jednoho rána zčernaly
Publikováno: 12.6.2026
ESEJ / Probudím se ráno a Libor pobíhá po bytě v černých trenýrkách a černých ponožkách. Normálně nosí ponožky tak veselých barev, že by podle nich šlo navigovat lodní dopravu. „Co se děje?“ ptám se a začínám být nervózní také. Člověk nikdy neví. Kočka mohla v noci vypadnout z okna. Mohla prasknout trubka. Mohlo se stát něco, o čem zatím nevím. Ukázalo se, že ne. Dnes je v Českém rozhlase, kde Libor pracuje, a v České televizi, kam by šel pracovat okamžitě, kdyby ho pozvali, ale oni ho pořád nepozvali, Černý den. Ne černý jako karneval. Ne černý jako pohřeb. Černý jako protest. Všichni mají přijít v černém. Proč? Protože rozhlas a televize jsou zatím veřejnoprávní a jejich zaměstnanci by byli rádi, kdyby tak zůstaly. V současnosti občané každý měsíc platí koncesionářské poplatky. Všichni. Včetně kojenců, lidí v kómatu, nevidomých i neslyšících. Aspoň takový má člověk někdy pocit. Díky tomu média patří veřejnosti a jsou nezávislá. Alespoň teoreticky. Praxe je samostatná disciplína. Vláda by ráda přesunula financování do státního rozpočtu. A v rozhlase i televizi panují obavy, že by pak nezávislost dostala státní podobu. Proto se protestuje. Na podobné věci existuje zvláštní Protestní oddělení. Odbory jsou něco jiného. Odbory řeší svobodu zaměstnanců. Protestní oddělení řeší svobodu rozhlasu. A na takové věci odbory nestačí. Dnešní protest stojí na geniální myšlence. Všichni budou v černém. Úplně všichni. Moderátoři. Redaktoři. Řidiči. Produkční. Uklízečky. Ti před kamerou i ti za kamerou. Filmy by měly být vysílány černobíle. A velmi barevný StarDance by měl být…