Švýcarská demokracie jako bonboniéra. Vondráček šéfuje antisystémové straně a netají se tím
Publikováno: 6.6.2026
KOMENTÁŘ / Když Svobodným docházejí aktuální témata, vytáhnou Švýcarsko. Respektive jeho přímou demokracii. Tedy něco, o čem její představitelé vědí, že v naší zemi nebude nikdy zavedeno, ale zní to dobře. Klasický argumentář nyní šéf strany Libor Vondráček rozšířil tvrzením, že přímá demokracie je ve skutečnosti demokratičtější, než ta zastupitelská. Pro Vondráčka je švýcarská demokracie jako bonboniéra od tamních mistrů čokolády. Na rozdíl od Forresta Gumpa však přesně ví, co ochutná — pokaždé sáhne po stejném bonbonu: referendu. Stalo se tak ve čtvrtečním vydání pořadu Události, komentáře, v němž diskutoval s Karlem Haasem z ODS. Za „absolutní vítězství“ a „náš ideál“ označil šéf Svobodných stav, kdy „bychom v České republice měli taková referenda, jaká mají ve Švýcarsku, s parametry, která mají ve Švýcarsku“. Švýcarský systém označil za „lepší systém demokracie“. Na Haasovu námitku, že složité otázky (třeba přijetí společné evropské měny) nelze smrsknout do dilematu ano/ne, Vondráček kontroval, že ještě složitější je pro voliče vybrat jednotlivé poslance. V daný moment ovšem zjevně narazil na podstatu našeho systému: ten údajně „horší“ zastupitelský model se bez volených zástupců zkrátka neobejde. Svobodní podle Vondráčka už osmnáct let usilují o to „být jako ve Švýcarsku“. Jenže švýcarský direktoriální režim je komplexní systém se specifiky, která jinde prakticky nenajdeme a právě tak bychom na něj měli nahlížet. Švýcarská referenda nestojí ve vzduchoprázdnu: doprovází je silná tradice federalismu, vysoká míra decentralizace, dlouhodobě budovaná politická kultura kompromisu i specifické uspořádání výkonné moci. Nelze jej jednoduše přenést z úpatí Alp do českých luhů a hájů.