Tak nám zabili Jiřák aneb Pomsta sakur
Publikováno: 11.2.2024
FEJETON / Tak nám zabili Jiřák, řekla posluhovačka, totiž, co to povídám, radnice Prahy 3 zahájila rekonstrukci náměstí Jiřího z Poděbrad. Rozhodně nejde jen o výměnu povrchu, ujišťují nás radní, ale budeme mít i nádrže pod zemí, kanalizaci a „celou řadu sítí pod zemí“. Jedná se o nějakých dvacet let starý plán. Zatímco se zpočátku hovořilo o výměně trávníku, narostla místní radnici s jídlem chuť a teď si střihne rovnou revitalizaci za půl miliardy z veřejných peněz, rozuměj z magistrátního rozpočtu. A jak dlouho ta krása s hodinkami s vodotryskem bude trvat? Inu, plán je 33 měsíců, tedy necelé tři roky. Když to slyšel můj manžel, vystudovaný krajinný architekt, který má s podobnými projekty zkušenosti z Británie, zaskočil mu knedlík. Na tři roky se společenské srdce Vinohrad, kde se konají sousedské slavnosti, vinobraní, neformální setkání, kam si důchodci z širokého okolí chodí sednout na sluníčko a na kus řeči, kde mají psi jednu z mála možností vyhrazeného volného pohybu v okolí a kde je jedna kavárna vedle druhé, promění ve staveniště. Tomu předcházela několikaletá oprava kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, následovaná desetiměsíčním uzavřením stanice metra Jiřího z Poděbrad z důvodu rekonstrukce. Ta si mimochodem vyžádala bankrot několika podniků v okolí, včetně vyhlášené samoobsluhy Nova na rohu Slavíkovy ulice, která tu fungovala už v předrevolučních časech. Tentokrát ji ale snížený průtok zákazníků definitivně srazil na kolena – a stačilo k tomu pouhých deset měsíců. Dva měsíce po znovuotevření metra se z náměstí stalo staveniště obehnané kovovým plotem (který už mimochodem pod náporem větru dvakrát odletěl, raději nedomýšlet, co by se stalo, kdyby tam zrovna šly děti…