„Tak to prostě sněz.“ Pro lidi s touto poruchou může být obyčejné sousto noční můrou
Publikováno: 5.10.2026
Jednou odmítá sníst těstoviny, podruhé je problém maso a potřetí by mohla zmizet z talíře i omáčka. Na první dobrou leží vysvětlení přímo na stole – vybíravost. Co když je za tím ale mnohem víc? Vybíravost v jídle je pomalu stejně stará jako lidstvo samo. Někdo nemůže cítit houby, další cibuli a u dětí? Tam se situace mění každou vteřinou. Pak tu jsou ale lidé, pro které odmítání jídla není otázkou chuti ani rozmaru. Některé potraviny v nich vyvolávají silný odpor, dávivý reflex anebo dokonce strach. V tu chvíli vstupuje do hry porucha jménem ARFID. Ačkoli jeho název na první dobrou evokuje nábytek z dílny IKEA, význam je mnohem vážnější. Jedná se totiž o vyhýbavou/restriktivní poruchu příjmu potravy, která může zvenčí působit jako extrémní vybíravost. Ve skutečnosti ale dokáže z obyčejného jídla udělat desetiboj. Zatímco někoho děsí už samotná konzistence, u jiného může převládnout strach, že se při jídle udusí. Své o tom ví sedmatřicetiletý Chase, jehož jídelníček se dlouhé roky skládal z méně než dvanácti položek. Při pokusu pozřít potraviny mimo svůj „radius“ se u něj totiž spustil silný dávivý reflex, který nedokázal překonat. To, že podobné potíže nejsou pouhou extrémní vybíravostí, se přitom lidé jako Chase začali dozvídat poměrně nedávno. ARFID byl totiž teprve v roce 2013 oficiálně zapsán do Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5). Od té doby případů ARFID v lékařských ordinacích výrazně přibývá. Mezi lety 2018–2022 vzrostl podle analýzy americké organizace FAIR Health počet zdravotních záznamů…