Tak už to euro konečně přijměme
Publikováno: 27.4.2025
KOMENTÁŘ / O přijetí eura diskutujeme již dvacet let. Tu emotivně hájíme českou korunu, tu hledáme ten správný čas nebo „až to pro nás bude výhodné“. Reálně je celá diskuse extrémně neproduktivní a nezajímavá. Že euro je pro českou exportně orientovanou ekonomiku výhodnější, bylo zřejmé od okamžiku jeho vzniku. Každý rok nečlenství v eurozóně jen ztrácíme. Náklady nečlenství v eurozóně se reálně pohybují okolo třiceti miliard korun ročně jen na transakčních nákladech. Zdroje za kurzové konverze proudí od občanů a firem k finančním institucím, přispívají k jejich ziskům povětšinou vyplaceným do zahraničí. Větší díl přitom platí právě malé a střední podniky v českém vlastnictví, jejichž možnosti přirozeného zajištění a vyjednávací pozice k finančním institucím jsou podstatně horší než u velkých nadnárodních koncernů. Nevýhody jsou spíše teoretické Náklady nečlenství platíme i ve vyšších cenách některého zboží, kdy se do cen promítá fakt, že obchodníci a distributoři naceňují na české koruny méně výhodným než oficiálním kurzem, aby měli polštář proti jeho případným výkyvům. Pociťujeme to od sladkostí po nábytek. Českým exportérům by velmi pomohlo, kdyby euro jako měna pro mezinárodní transakce byla i měnou domácí. Chceme-li být světoví, musíme mít i světovou měnu. Tím spíše, pokud stojí naše ekonomika na exportu a máme ambici vyrábět čím dál komplexnější výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Hlavně si prosím ani na vteřinu nepředstavujme, že bychom mohli být Švýcarskem střední Evropy. Proti reálným a opakujícím se nákladům absence společné měny si ovšem rádi stavíme jakési hypotetické a jednorázové náklady přijetí společné měny. Třeba argumentujeme potřebou mít možnost oslabit měnu, kdyby přišla krize. Nezávislá…