Tak zvané dezinformace. A možná i tzv. novináři
Publikováno: 22.7.2024
POLEMIKA / Web Echo 24 nedávno obohatil diskusi o dezinformacích tím, že slovo dezinformace uvodil zkratkou „tzv“. My, co pamatujeme komunistickou propagandu, víme, že označí-li autor něco za „tak zvané“, chce tím říci, že jde o něco podezřelého nebo dokonce neexistujícího. Tak jsme třeba za minulého režimu neměli politické vězně, ale nanejvýš tzv. politické vězně, kteří byli věznění za to, že požadovali dodržování tzv. lidských práv. Na západě naproti tomu neměli svobodu ale tzv. svobodu apod. Prostě, je-li něco „tzv.“, autor chce říct, že název neodpovídá tomu, co označuje. Ale proč má být dezinformace tak zvaná? Vzhledem k tomu, že autor píše o tzv. dezinformacích obecně, nikoliv o nějaké konkrétní tzv. dezinformaci, nezbývá, než dojít k závěru, že autor popírá existenci dezinformací en gros. Prostě dezinformace neexistují. Ti, co existenci dezinformací nepopírají, je chápou jako záměrně šířené nepravdy nebo záměrně upravené informace, které mají jejich přijímatele ovlivnit v zájmu autora nebo objednatele dezinformace. Dezinformace je tedy opakem pravdy. Například pravdou je, že Rusko napadlo Ukrajinu. Nepravdou a dezinformací je, že Rusko Ukrajinu nenapadlo. Tak to lze popsat v prostoru těch, kteří existenci dezinformací nepopírají. Ale jak je to u těch, kteří věří, že dezinformace jsou „tak zvané“? Co je opakem tzv. dezinformací? Zřejmě tzv. pravda. A tím jsme se přesně dostali do vidění světa, jak chtějí abychom ho vnímali, ruští propagandisté. Aby nebylo jasné, co je pravda, co je nepravda. Aby všechno bylo tak nějak tak zvané. Autor článku se zabývá novelou zákonů o České televizi…