Tankový prapor: první porevoluční soukromý film vznikal za pekelných podmínek, ale vydělal miliony
Publikováno: 10.11.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Takovou premiéru český film do té doby nezažil. Stylizované protitankové zátarasy, vojáci s růžovými helmami a samopaly, vojenská hudba, guláš a pivo, promenáda filmových hvězd, prvorepubliková star Adina Mandlová a politici Vladimír Dlouhý a Pavel Rychetský mezi hosty, přílet spisovatele Josefa Škvoreckého a producenta Martina Kratochvíla helikoptérou, ohňostroj na závěr. To všechno patřilo ke světové premiéře filmu Tankový prapor (1991) režiséra Víta Olmera (* 19. 6. 1942) v pražském Paláci kultury 29. 5. 1991. Na zdejší poměry doslova barnumská reklama avizovala snímek už měsíce předem, ale i bez ní by patrně pozornost přitáhl svým puncem zakázanosti, tabuizovanosti a skandálnosti. Legendární je už sama stejnojmenná románová předloha Josefa Škvoreckého (1924–2012). S datem vzniku "jaro–zima 1954" zachycuje autentické autorovy zážitky z vojenské služby v těch nejhorších dobách 1951–1953. Na její vydání mohlo být první pomyšlení až v liberalizujících se letech šedesátých: vyšlo několik ukázek v měsíčníku Plamen, k připravované kompletní edici ale po okupaci v srpnu 1968 už nedošlo, kniha byla zničena ve stránkových korekturách. To, co mezi čtenáři, zvláště mužskými, v následujících dvaceti letech kolovalo jako bezmála svátost oltářní, byly buď úryvky z Plamene, nebo od roku 1971 konečně kniha, vydaná ovšem už v Kanadě jako první svazek nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Což byla exilová firma právě Josefa Škvoreckého a jeho manželky Zdeny Salivarové, kteří se do Kanady uchýlili v roce 1969, ve stejné době, kdy v nakladatelství Čs. spisovatel z vydání Tankového praporu definitivně sešlo. Zákonu navzdory Román s autobiografickým hrdinou Dannym Smiřickým se řadí do linie Škvoreckého tvorby započaté už šokující…