Teď ale tančíme. Zápas Ukrajiny o svobodu a mlčení Evropy
Publikováno: 22.1.2024
ESEJ / „Co myslíte, jak se bude vyvíjet další osud Ukrajiny?“ ptá se nás německý filmový producent a dodává: „Důležité je uvažovat strategicky.“ Mluvíme spolu v Amsterdamu během fóra největšího festivalu dokumentárního filmu na světě ve formátu „speed date“: já a moje ukrajinská producentka sedíme za stolem a k nám si po řadě sedají různí potenciální partneři, především producenti z evropských a severoamerických zemí, aby se líp seznámili s naším projektem. Všichni ti lidi jsou velmi různí a různé jsou také jejich dotazy. Jedna švýcarská produkční se například podělila o svůj postřeh, že „teď je hodně válek, je z čeho vybírat, haha“. Jen si dělala legraci, chápu. My, Ukrajinci, dokážeme ocenit humor, obzvlášť černý a během války, všemu rozumíme. A výběr je skutečně velký. Tady prosím přímo pro vás je projekt o uprchlících a jejich traumatech. Tady je o znásilnění jako druhu válečných zločinů. O posttraumatické stresové poruše a rehabilitaci veteránů. O tisících unesených dětí jako rysu genocidní války. O zvláštní péči o válečné zajatce, kteří se setkali s mučením. A tak dále. Kterou válku si přejete? Izraelsko-palestinskou? Anebo možná arménsko-ázerbájdžánskou? Máme ještě nabízet tu rusko-ukrajinskou, nebo už to není moc aktuální téma? Jako ukrajinská režisérka, která dělá na novém projektu – animovaném dokumentu o vlastním životě a svých blízkých a také o těch změnách, které jsme prodělali na atomárních úrovních během války, pochopitelně vím, že myslet strategicky je v naší profesi opravdu moc důležité. Vyplatí se potenciálním partnerům investovat velké prostředky do dalšího ukrajinského projektu, jehož vznik potrvá…