Téměř každý Japonec má nějaké hobby, turistika a kult jídla jsou zcela zásadní, říká Helena Čapková
Publikováno: 17.3.2024
ROZHOVOR / Helena Čapková je česká japanoložka, historička umění, spisovatelka a editorka, která už dvanáct let žije v Japonsku. Po studiích v Praze a Londýně začala působit jako vysokoškolská pedagožka na univerzitách Waseda v Tokiu a Ritsumeikan v Kjótu. Věnuje se dějinám japonského umění a architektury, vizuální kultuře a designu, zkoumá též vliv středoevropské avantgardy na japonskou estetiku a intelektuální vývoj. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mimo jiné popisuje, co pro Japonce znamenají pojmy jako čest a štěstí, i kořeny japonského zájmu o klasickou evropskou hudbu. Stranou nezůstal ani vztah k přírodě a jídlu. PH: Japonsko si po porážce ve druhé světové válce a za americké okupace prošlo cézurou, kterou můžeme označit jako westernizaci. Jak se dnes u Japonců prolínají tradice kolektivní loajality s důrazem na individuální výkon? Japonsko je součástí globalizovaného společenství a zároveň v mnohém zůstává záměrně poněkud izolované. Snadno bychom si mohli osvojit pocit, že vše tradičně japonské je dobré, zatímco to západní a importované špatné, jenže tak to úplně není. Japonská tradice sice prosazuje kulturu „nevybočování“, což třeba znamená, že měšťan z Ósaky nesměl nosit purpurovou barvu, ale jinak jeho oděv hrál barvami a pestrými vzory. Zkrátka všichni Japonci nechodili a nechodí v černém obleku. Tradiční japonská společnost je patriarchální, takže ženy jsou až na výjimky podřízené mužům. Nepříjemný je i běžně uplatňovaný princip kolektivní viny, kdy se celá vesnice zodpovídala za zločiny či chyby jednotlivců, což je stále dost zakořeněné. Japonsko jako konstituční monarchie má samozřejmě ambici být moderní, spousta věcí se změnila a modernita západního střihu patří k japonskému životu od…