Temné linie ruských dějin. Režimy založené na lži skončily vnitřním rozkladem
Publikováno: 25.4.2023
PROJEV / Francouzský institut v Paříži uděluje cenu Prix Guizot – Institut de France významným dílům z oboru historie či studiím týkajícím se současného světa a společnosti nebo aktuálním politickým analýzám. V roce 2022 ji obdržela Françoise Thomová (1951) za svou poslední knihu Pochod pozpátku (La Marche à rebours) zahrnující texty, v nichž se známá francouzská historička a sovětoložka zabývala společenským a politickým vývojem v SSSR a v Rusku posledních zhruba třiceti let. V řeči, kterou Françoise Thomová pronesla při slavnostním přebírání ceny, popsala svoji osobní zkušenost s životem v brežněvovském Sovětském svazu a potřebu odhalit podstatu i slabiny totalitárního sovětského státu. Její hlas patří k těm, které již léta varují před podceňováním hrozby z Ruska, kde moc zůstala autokratická a metody výkonu moci bolševické. Řeč přinášíme v plném znění. Ke studiu historie jsem se dostala v jistém smyslu náhodou. Původně měla být mým hlavním povoláním klasická starověká literatura a především řecká literatura a filosofie. Zároveň se studiem klasické literatury jsem se věnovala studiu ruštiny. Můj zájem o Rusko neměl v sobě nic ideologického. Blízký vztah ke starověkým spisovatelům a myslitelům mne ochránil před sklouznutím k marxismu, jehož obětí se stala moje generace. Mne uchvátila ruská kultura. A tak se stalo, že jsem získala stipendium v Moskvě, kde jsem nakonec strávila čtyři roky, od roku 1973 do roku 1978. Ty čtyři roky znamenaly převrat v mém životě. Člověku ze Západu činí velké potíže, má-li se zorientovat v realitě totalitárního světa. Mnozí vyléčení komunisté (například Arthur Koestler) ve svých autobiografiích líčí, jaký zmatek vnesla realita komunistického systému do jejich vědomí a nakolik bylo jejich vnímání po určitou dobu ve vztahu k prožívané zkušenosti posunuté. Takový byl i můj případ. K historii mne přivedlo právě tajemství komunismu. Jak komunistický režim dokázal učinit…