Temné výročí. Před osmdesáti lety byla v Mnichově podepsána smlouva o našem pohraničí
Publikováno: 29.9.2023
HISTORIE / Těžkou ránu vývoji Československé republiky zasadila velká hospodářské krize v roce 1929, která citelně zasáhla pohraniční oblasti osídlené Němci. Narůstající nespokojenost a pocit, že vláda v Praze nedělá pro postižené regiony nic, se projevily i ve výsledku voleb z roku 1935, kdy Sudetendeutsche Partei pod vedením Konrada Henleina získala 15,18 % celkových hlasů. Navíc se i ve vnitřních záležitostech Československa stále silněji projevoval vliv sousedního Německa, kde od roku 1933 vládl Adolf Hitler, jenž se proti demokratickému Československu stále důrazněji vymezoval a německá menšina mu sloužila jako vhodná záminka. S ohledem na politiku, kterou Adolf Hitler hlásal, a k situaci, jež na mezinárodním poli vedla v první polovině třicátých let k vzrůstajícímu napětí, uvažovalo Československo, jakým způsobem zabezpečit ochranu státu zvláště s ohledem na z hlediska obrany nevýhodný tvar republiky a takřka tisíc kilometrů dlouhou společnou hranici s Německem. Nakonec nad názorem modernizovat armádu s důrazem na mobilitu za pomoci tanků a obrněných vozidel, jako to dělalo právě Německo, převážil názor neprostupného pevnostního valu vybudovaného na hranicích po vzoru francouzské Maginotovy linie. Opevnění stálo především na tehdejších československo-německých hranicích, část i na hranicích s Polskem, Maďarskem a posléze i Rakouskem. Tvořily ho objekty těžkého opevnění, tzv. pěchotní sruby a tvrze, a řada malých objektů lehkého opevnění, které podle zkratky Ředitelství opevňovacích prací ŘOP dostaly neoficiální pojmenování řopík, pod kterým jsou známy dodnes. Pohraniční linie byla doplněna i o linie vnitrozemské, jejichž cílem mělo být v případě útoku agresora zpomalit, ztížit mu postup, a umožnit tak ústup československé armády na…